V 50. letech byl v Čechách založen ústav kosmetiky, ve kterém jste dlouhou dobu působila. Co všechno českým ženám, ale také mužům a dětem nabízel?

Ústav kosmetiky byl zdravotnickým zařízením v nádherném paláci Adria, které mělo velice mnoho možností. Měli jsme oddělení plastické chirurgie, oční oddělení, kam nám dával první kontaktní čočky pan profesor Wichterle, měli jsme kadeřnictví, sedmnáct kosmetických boxů po dvou kosmetičkách, laboratoř a dermatologickou ordinaci s operačním sálkem, kde se odstraňovalo tetování. Dnes se zase tetování dostalo do módy, tak uvidíme, jestli se zase za čas nezačne odstraňovat. Ale k tomu už ústav kosmetiky nebude potřeba, protože dnes se už velmi mnoho lékařů věnuje i dermatologii a také plastické chirurgii. Tehdy jsme ale byli unikátem.

Jak na tom byly ženy v Čechách s kosmetikou před padesáti lety? Opravdu se místo řasenky a očních linek používal černý krém na boty?

Je pravda, že kosmetických výrobků bylo na českém trhu opravdu málo. I když ženy chtěly vypadat vždycky hezky a krášlily se, v té době k tomu neměly dostatek přípravků. My jsme naštěstí ve zdravotnickém zařízení ústavu kosmetiky měli už tehdy vlastní laboratoř, ve které jsme vyráběli kosmetiku, ovšem šlo o pečující produkty, které nám pomáhaly při čištění pleti, odličování a jejím pěstění. Nevyráběli jsme ale dekorativní kosmetiku, a proto jsme se v roce 1966 obrátili na filmové studio Barrandov, které už v té době vyrábělo líčidla. Ve spolupráci s nimi jsme tak dali dohromady plně krycí make-up, který sloužil k zaličování barevných defektů na pleti. Název Dermacol pak dostal ze složení slov derma – kůže – a color – barvit. A protože jsme měli chráněnou značku Dermacol film studio Barrandov Praha, tak se nám otvíraly dveře i do zahraničí.

Kdy přestal být Dermacol jenom krycí make-up a začalo se nad ním přemýšlet jako nad kosmetickou značkou zahrnující celé portfolio dekorativní kosmetiky?

To byla hodně moje záležitost, protože když jsem musela na klinikách předvádět krytí Dermacolem, tak jsem vždy každou tu ženu ještě dolíčila. A protože jsem předtím měla možnost pracovat s dekorativní kosmetikou konkurenční firmy z Anglie, používala jsem k líčení přípravky právě této firmy. Pan inženýr Boublík, který byl šéfem laboratoře na Barrandově, se tak na mě vždycky zlobil, že jim dělám reklamu. A já mu odpovídala: když to budete vyrábět vy, ráda budu pracovat s Dermacolem. Nejdřív se začalo s pěsticí kosmetikou – pleťovou vodou, pleťovým mlékem a krémy. Vzápětí jsme najeli i na výrobu dekorativní kosmetiky – hlavně řasenek, očních stínů a pudrů, protože každé líčení je potřeba zafixovat pudrem. Nakonec se začalo i s tělovou kosmetikou, tedy tělovými mléky a přípravky na opalování a po opalování. Sortiment výrobků Dermacol se ale od té doby samozřejmě mnohonásobně rozšířil a stále se rozšiřuje.

Jak to s Dermacolem bylo po revoluci?

Je pravda, že v roce 1990 se to na Barrandově trošku rozhodilo. Já jsem odešla učit kosmetičky a Dermacol si šel vlastní cestou. A byl na tom jednu chvilku bohužel dost špatně, protože se ho neujal nikdo, kdo by to bral jako svou srdeční záležitost. Možná to bylo i tím, že se v jeho vedení po revoluci střídali vždy jen muži. Je fakt, že dnes už je to mnohem víc o penězích než dřív. Pro nás byl tehdy v centru pozornosti člověk – aby měl zdravé sebevědomí a krásnou, mladou pleť. Dnes hraje roli i soutěž mezi firmami, takže už je to trošku o něčem jiném. Naštěstí se dnes v Dermacolu zase úspěšně pokračuje a já jsem za to ráda.

Jaké je vlastně to tajemství krásné a mladé pleti? Co byste dnešním ženám poradila, jak o sebe mají pečovat?

Podle mě by už od mládí měla každá žena vědět, že pleť se musí večer dokonale očistit. Usínat s čistou pletí a výrobky, které ji na noc ošetří. A ne abychom si večer říkaly – nemám na to čas, už se mi nechce, dneska to nechám, ono to nevadí, nebudu se odličovat. Naopak, v jakémkoliv věku je potřeba pleti věnovat určitou pozornost, a to podle toho, jaký typ pleti máte. Ať jdete spát sebevíc později, je potřeba pleť vyčistit a ideálně procvičit pomocí automasáže.

Jak by měla vedle večerního ošetření vypadat ranní péče o pleť?

Pokud jsme si pleť večer vyčistily a ošetřily nočním krémem, pak ji stačí ráno jen opláchnout vlažnou vodou nebo použít pleťovou vodu a už si můžeme dát denní krém podle typu pleti a nalíčit se. Co se líčení týče, tam se podle mě někdy ženy vyřádí až moc.

Jak by mělo vypadat líčení, aby to nebylo až moc?

Ideálníje, když je starší žena nalíčená, ale není vidět proč. Líčení by mělo vypadat tak, aby byla žena krásná tím, že líčidla použije rafinovaně – světlý stín pod obočí, aby se víčko opticky nadzvedlo, tmavší doprostřed, aby se skrylo převislé víčko, a barevné stíny volit v tónech béžové nebo zlato-béžové. Řasenku samozřejmě můžeme použít nezávisle na věku, ale pozor na obočí, aby nebylo tvrdší, než potřebujeme, a aby nám vynikly oči. Zkrátka s citem. Já nevím, proč se v dnešní době hodně mladých dívek, kterým je třeba čtrnáct patnáct let, upravuje způsobem, že přelíčí celý svůj vzhled, a zakryjí tak vlastně veškerý půvab svého mládí. To je přece to nejcennější. Na druhou stranu je ale lepší, když se žena vyřádí v mladém věku, než když to potom přehání po padesátce. Všechno má své období a je dobré se toho držet, aby byla žena krásná, ale současně mělo její líčení nějakou eleganci a vkus.

Vy jste vždy krásná, elegantní, dokonale upravená. Kolik času strávíte každé ráno v koupelně? Jaká je vaše denní rutina?

V mém případě už je to cvik, protože už jsem překročila osmdesátku, takže už to mám zautomatizované a naštěstí na líčení ještě pořád dobře vidím. Nepřeháním to a nikdy jsem to nepřeháněla, protože jsem dlouho sportovala, takže jsem se vždy držela spíš jemnějšího líčení. Mým základem je ukázněnost. Večer mi bohatě stačí 10 minut na odlíčení, vyčištění pleti a nanesení nočního krému. Ráno to mám trošičku složitější, protože se musím učesat. Držím se rady mojí maminky, která vždy říkala, že každá maminka a manželka má ráno přijít budit děti a pouštět manžela do práce upravená. Protože to je i pro ty děti něco, co jim dá něco do života. I ošklivou práci můžete dělat s dobrým svědomím. A ráno, když jdete do práce, byste se neměla schovávat a honem utíkat kolem zdi, abyste nepotkala nikoho známého. Já si myslím, že je dobré ráno o chvilku dřív vstát, hezky se upravit, abyste měla ze sebe dobrý pocit a maličko si zvedla sebevědomí, a pak prostě krásná vykročit mezi lidi.