Knihomolka radí: Od vánočního úklidu si odpočinete u Eca nebo Pražských příběhů!

• Tweet

  3. prosince 2015 | 11:27

  Jmenuju se Radka, celá 70. léta jsem strávila zavřená v knihovně rodičů, v 80. letech jsem studovala, abych se stala knihovnicí. Nestala, ale po mnoha letech jsem se ke knížkám zase profesně vrátila. Ve skutečnosti jsem je nikdy neopustila. Nemám ráda tak,zvanou ženskou literaturu a trochu mě děsí sci-fi. A jaké jsou ty nejnovější přírůstky do mé knihovny?

• Umberto Eco: Nulté číslo
  

  Nulté číslo, Humberto Eco

  Autor: archiv firem
  Jednoznačný hit posledních dní, nový román pana profesora, je vždycky událostí. Protože jsem docela dlouho pracovala v médiích, baví mě jeho postřehy: “Vždycky je dobré stanovit si průměrný věk čtenářů, na které cílíme: našim by mělo být přes padesát, jsou to dobří a počestní občané toužící po dodržování zákonů a pořádku, ale zároveň mají rádi drby a odhalování všemožných nepořádků. Vycházejme z předpokladu, že to nejsou žádní velcí čtenáři, většina z nich dokonce nemá doma ani jednu knihu, ale stejně budeme psát i o úspěšných románech, kterých se po celém světě prodají miliony výtisků. Náš čtenář sice knihy nečte, ale rád se dozvídá o existenci velkých umělců, podivínů a miliardářů, stejně jako sice nikdy v životě neuvidí zblízka žádnou celebritu s dlouhýma nohama, ale i tak chce vědět všechno o jejich tajných láskách.”

   

  Román má takovou ošuntělou chandlerovskou atmosféru, všechny postavy jsou stejně jako Phil Marlowe tak trochu ztroskotanci a docela dost pijí. Jediné, co mi trochu znesnadnilo orientaci v příběhu, je skutečnost, že jsem nevěděla, proč Eco zasadil děj do roku 1992. Tak teď už to vím: v Itálii byla spuštěna protikorupční akce Čisté ruce, všichni si mysleli, že teď se všechno vyřeší a politika nebude takové svinstvo. A dva roky na to vyhrál ve volbách Berlusconi. Kdybych to bývala věděla, užila bych si příběh ještě víc. Ale moje minus, měla jsem si italské moderní dějiny trochu nastudovat.

   

  Vydalo nakladatelství Argo.

• Jeanette Wintersonová: Trhlina v čase
  

  Trhlina v čase, Jeanette Winterson

  Autor: archiv firem
  Když jsem poprvé slyšela o tom, že moderní autoři budou zpracovávat motivy ze Shakespearových her, trochu jsem se vyděsila: není snad Shakespeare dobrý sám o sobě i po 400 letech, která na jaře příštího roku uplynou od jeho úmrtí? Ale britské nakladatelství Hogart vybralo ty nejlepší, především britské spisovatele, které do projektu zapojilo (ale Macbetha zpracuje třeba Jo Nesbø).

   

  První výkop provedla Jeanette Wintersonová, která už před třiceti lety vzbudila pozornost svou prvotinou Na světě nejsou jen pomeranče (česky vydalo Argo v roce 1998). V Trhlině v čase zpracovala motivy ze Zimní pohádky, která nese pro ni zvlášť osobní téma – stejně jako hlavní hrdinka je i Wintersonová nalezencem, adoptovaným dítětem. Děj zasadila do současného Londýna, zmítaného krizí, a na americký jih a já jsem si celou dobu jen přála, aby zachovala smířlivý Shakespearův konec. Jestli ano, to vám tedy neprozradím, ale že se budete bát a budete dojatí, to vám tedy řeknu.

   

  Vydalo nakladatelství Práh.

• Martin Vopěnka: Nová planeta
  

  Nová planeta, Martin Vopěnka

  Autor: archiv firem
  Jak píšu v úvodu, děsí mě sci-fi a zvlášť postapokalyptické dystopické romány. Nová planeta je přesně takovým příběhem, který se odehrává na zemi po nějaké velké katastrofě, kdy se část obyvatelstva izolovala v hypertechnickém odlidštěném světě, který předstírá, že existuje na Nové planetě kdesi v kosmu. Na zbytku území živoří zbytky obyvatel v různých společnostech na odlišném stupni vývoje.

   

  Nedobrovolně se mezi nimi ocitne dvanáctiletý Daniel vyhoštěný z Nové planety. Svou cestu k dospělosti i za poznáním prožívá v úplně odlišných podmínkách, než jaké znal dosud. Příběh je napsaný strhujícím způsobem, který nenechá vydechnout. Rezonovala jsem s ním i díky tomu, že mám dva kluky v přibližně stejném věku a celou dobu jsem si představovala, jak by se zachovali, kdyby museli ze dne na den bojovat o holý život. Teď se chystám, že román půjčím staršímu synovi (jsou tam dost otevřené sexuální scény, ale patnáct mu už nakonec bylo) a jsem hrozně zvědavá, co mu řekne.

   

  Vydalo nakladatelství Mladá fronta.

• Dan Hrubý: Pražské procházky. Na cestě Malou Stranou
  

  Pražské příběhy. Na cestě Malou Stranou, Dan Hrubý

  Autor: archiv firem
  Miluju starou Prahu a přiznám se k tomu bez mučení. Staré fotografie mě dojímají, nostalgicky si vybavuju liduprázdnou Malou Stranu 80. let, kdy všechny domy byly na spadnutí a hospody zavíraly v deset večer, ale romantické fantazie pracovaly naplno. A teď mám v ruce tlustou knihu, díky níž každý večer putuju od domu k domu a čtu o jejich obyvatelích, jejich drobné i velké příběhy a strašně mě to baví. Motto téhle knihy je: “Člověk si nemusí příběhy vymýšlet, stačí poslouchat, co mu vyprávějí jiní.” A tak to taky je.

   

  Některé příběhy mají rozměr antické tragédie, jiné jsou spíš roztomilými drby, ale dohromady skládají sociální historii pozoruhodného místa, které se čím dál víc stává prázdnou kulisou jako z hollywoodského filmu – právě ty příběhy zpoza fasád hotelů a kanceláří zmizely a historická paměť se vytrácí. Dan Hrubý zachytil její poslední zbytky. Příběhy jsou doplněny spoustou fotografií ze soukromého archivu autora, případně malostranského patriota Stanislava Tůmy, který v 70. a 80. letech ještě stihl zachytit romantickou ošuntělost Malé Strany a jejích obyvatel. V téhle knížce nejsem ještě na konci, ale už teď vím, že zůstane na mém nočním stolku pěkně dlouho. Jo, a chcete vědět, co je Pejdlova Rosička, která dala název nakladatelství? Je to překvapivě vesnice u Jindřichova Hradce, kde jeden ze spolumajitelů nakladatelství trávil dětství a dodnes tam jezdí na chalupu.

   

  Vydalo nakladatelství Pejdlova Rosička.

• Chris Priestley: Příšerné příběhy vánoční
  

  Příšerné příběhy vánoční, Chris Priestley

  Autor: archiv firem
  Vánoce se kvapem blíží, a jestli chcete své dítě obšťastnit knihou, která ho bude bavit a kterou bude číst z radosti, a nikoliv povinnosti, mám pro vás žhavou novinku! Chris Priestley je milý chlapík, ale nezapře, že má rád klasické britské horory z viktoriánské doby. A píše je pro děti, které je milují. Jeho příšerné příběhy strýce Montagua vzbudily senzaci, takže přidal několik dalších dílů. A vánoční příběhy se samozřejmě odehrávají ve vánočním čase a v každém z nich někdo umře. Tak.

   

  Vydalo nakladatelství Argo.

• Oblečte knihu
  

  Obal na knihu s kočičkami.

  Autor: archiv firem
  A na závěr pro vás máme ještě jeden praktický tip. Balíte knihy do novin, abyste jim neošoupali hřbety? Raději knize pořiďte slušivý obleček, látkový obal. K dostání je nejen spousta vzorů, ale i velikostí. Rozhodně tím nic nezkazíte ani pokud jej darujete ke knize jako vánoční dárek. Hned se z toho, co čtete, stane něco osobnějšího! Velký výběr, navíc české výroby, najdete třeba zde.