2°C
Přestože na první pohled působíte křehce a zranitelně, ve vašem životě byly situace, se kterými jste se musela vnitřně vyrovnat. Jak na toto období vzpomínáte?
Nebyl to jen vzhled, měla jsem takovou i povahu. Paradoxně mi to všechno hodně pomohlo. Co jinému taky člověku zbývá, než se „poprat jako lev“, když chce přežít. Způsob, jakým dnes nahlížím na problémy, a jak snáším těžší životní situace, je diametrálně odlišný. Vzpomínky zůstávají, jsou pro mě varováním do budoucna. Škoda jen, že moje noční můry trvaly bezmála deset let. Je to v životě velká ztráta času.
Jakou roli v těchto situacích představovala vaše rodina?
Rodina a pevná přátelství jsou tím nejdůležitějším, co člověk může mít. Možnost sdílet své problémy s druhými, vědět, že to s vámi někdo prožívá, že vám bezmezně věří, že máte rameno, na které se můžete sesypat a vybrečet, člověku strašně pomáhá. To vědomí vám dá sílu. Vše ostatní, to co vám dokáže život změnit, už je ale většinou jen na vás.
I pře to, považujete se za životního optimistu?
To si tvrdit netroufám, ale mám v sobě vždycky víru. Víru ve spravedlnost a dobrý konec. Jenže ten nemusí zaručeně přijít, když nevyvinete maximální úsilí, aby se tak opravdu stalo. Dřív jsem si myslela, že stačí, když slušně žijete, když děláte všechno s nejlepším vědomím a svědomím, když léta vašeho chování a přístupu hovoří za vás. To byla naivní představa.
Jaká vlastně je opravdová Míša Kuklová?
Doufám, že se mi daří být taková, jaká si přeji být. Je mi na světě dobře a lidi mám ráda.
V jednom rozhovoru jste uvedla, že to, jak se chováte k okolí, se vám určitým způsobem vrací. Jste v současné době se svým životem spokojená?
To jsou pro mě dvě odlišné věci. Fakt, že se dostanete do těžkých životních situací, není svědectvím o vašem špatném chování a ani to přímo nemusí souviset s pocitem nespokojenosti. Mnohdy se do špatných situací dostávají lidé jako slepí k houslím právě proto, že slušně žijí a slušnost očekávají. Podstatné ale je, a to je pro mě princip chování, že když v sobě máte pokoru, usmíváte se a nehledáte problémy tam, kde nejsou, tak se vám to většinou vrátí. Mně je vlastně pořád hezky, protože mám milující rodinu, letitá přátelství, bezpočet známých, se kterými se rádi vidíme a s cizími lidmi se na sebe usmíváme. Samozřejmě že každý má starosti, špatné dny i celá období, kdy do smíchu rozhodně není, ale kolik těch skutečně vážných situací v našem životě je? Člověku není vlastní se pořád trápit. Jde o hladinu vaší osobní spokojenosti.
Když hovoříte o spokojenosti. Co myslíte, že může obecně ženu učinit šťastnější?
Schopnost rozlišit, kde končí povinnosti a začínají její práva. Spousta žen žije s pocitem, že nemají nárok odpočívat jindy a jinak, než v noci a spánkem. Do té doby vidí všude kolem sebe pouze práci, kterou musí udělat. Potíž je v tom, že nás ženy k tomu často vede pocit zodpovědnosti, vědomí, že co neuděláme, tak nebude. Že se nám to nakupí, zklameme očekávání druhých, ztratíme svou cenu a tak podobně. Nemůžu říct, i když jsem v domácnosti jen se synem a se psem, že bych se stíhala nudit, ale vím, že syn mě nebude odsuzovat za neumyté nádobí a nevytřenou podlahu. Zato ocení, že s ním budu po večeři stavět kostky a budu v pohodě. Neodsoudí mě ani za nějaké to kilo navíc. Naopak bude šťastný za dny, kdy budeme společně hřešit proti mé linii. Má mě rád takovou, jaká jsem. Až syn mi nastavil hodnoty. Děti je mají ještě správně nastavené a drobné radosti prožívají na každém kroku.
Dokážete si vy sama užít drobné radosti? Popřípadě můžete nám říct, co jsou pro vás malé radosti?
Když si koupíte nové auto, pocit euforie vystřídá strach, aby vám ho neukradli nebo neponičili. Každý škrábanec na novém laku vám dokáže zkazit náladu. Poté, co jsem si koupila něco drahého na sebe, jsem to nakonec skoro nenosila, abych si na tom neudělala flek. Pocit uspokojení, který jsem očekávala, se vlastně nedostavil. Naopak drobné radosti jsou dostupné každý den a dokážou skvělé věci. Osobně začínám už ráno svou kávou, kterou mi nikdo neumí připravit tak, jak ji mám nejraději, a čtvrthodinkou klidu u snídaně.
Mluvila jste o synovi. Románka jste měla v relativně pozdním věku, co vám mateřství přináší?
Mateřství je pozitivní ve všech ohledech. Například v tom, o čem jsem už mluvila, že vám dítě znovu nastaví hodnoty. Ukáže vám, že radovat se dá i z drobností. Ono vám to dodá sílu zvládat věci mnohem snadněji. Lépe zacházíte s časem, dítě vám prostě ukazuje znovu svět tak, jak ho máte vidět. Každá obyčejná věc může být zážitkem.
Pomáhá vám s výchovou vaše maminka? Necháte se od ní ovlivňovat - co se týče výchovy vašeho syna? Existují například nějaké situace či postoje, které byste ve výchově vašeho syna nechtěla opakovat?
To, že mi bylo dopřáno dítě, neznamená, že musím nutně žít jeho život. Pokud je u babičky, je výchova na jejím citu, a když je u táty, je to na něm. Zasáhla bych jen v případě tzv. „nezdravé“ výchovy. Ovšem takhle jsem na to nenahlížela od samého začátku, člověk se pořád učí. Jen je třeba, aby příbuzní respektovali, že je-li přítomen rodič, pak je on tím, kdo vysvětluje a rozhoduje.
Co vám dává energii? Jak si dobíjíte baterky?
Letošní školní rok je trošku náročnější, protože mám za sebou zkoušení hry Ani za milión!, která je pro dva herce. Účinkujeme v ní s charismatickým a úžasným hercem Marcelem Vašinkou. Celá hra je o nedorozumění, jak se říká: „jeden o koze, druhý o voze“. Sice na úplně jiné téma, než scénka Jiřinky Bohdalové s Karlem Šípem, kdy ona potřebovala hodinového manžela na vymalování bytu, a on přišel jako gigolo, ale vždy si na tuhle scénku vzpomenu (smích). Teď jsem dozkoušela Ligu proti nevěře, taky skvělá komedie, ve které účinkujeme s Ivo Šmoldasem a Veronikou Novou v alternaci s Terezou Šefrnovou. Dobíjím se striktním sedmihodinovým spánkem a větší spotřebou čokolády. Pravdou je, že jsem se trošku zakulatila, ale zase se mi dobře učí texty a mám dostatek energie. A taky si umím udělat čas sama na sebe. Trvalo mi dlouho, než jsem se odnaučila mít špatné svědomí za tak důležitou věc, jakou je odpočinek.
Čím jste si naposledy udělala radost? A čím naposledy udělal někdo radost Vám?
Radosti opravdu prožívám denně. Včera jsme jeli s malým do obchodu pro kliku, koupili jsme jarní kytičky v květináči a zhřešili laskonkou. S dítětem se mění v zážitek všechno. Každý den dostávám od syna obrázky, které mi ve školce nebo doma namaluje. Od jeho prvního obrázku je mám všechny. Včera mi na jeden se srdíčkem napsal: „Maminkomámtěrát.“ (úsměv)
Takže by se dalo říci, že jste v současné době spokojená? Jaký máte názor na ženskou dokonalost?
V rámci možností jsem spokojená. Bylo by skvělé umět například alespoň tři světové jazyky, zkrátka v něčem výrazně vynikat. Být třeba vystudovaným právníkem nebo psychologem, mít schopnost vydělávat tolik, abych nemusela řešit obavy z budoucnosti a ještě mohla plnit přání dětem z dětských domovů. Konečně jsem ale smířená s tím, že zdatnější už nebudu. Na oplátku se ale dokážu odměnit za vše, co se mi v životě podaří zvládnout.
Sama jste jednou uvedla, že se snažíte být taková ta „dokonalá žena“, co všechno zvládá. Daří se vám to?
To je minulost. Uvědomila jsem si, kolik energie jsem v životě vydala proto, abych nezklamala své představy o očekávání druhých.
V začátku jste mi říkala, že si dobíjíte baterky větší spotřebou čokolády. Čím Vás oslovil projekt Figara Spokojená jsi dokonalá?
Svou myšlenkou. Unavené a upracované ženy vidím všude kolem sebe.
Ztotožňujete se s heslem, že dokonalá žena je především ta, která je spokojená?
Je to pravda. Ale ženě musí pomoci i její okolí. Mně se to mluví, jsem v domácnosti jen se synem a s naším psem. Těm dvěma je úplně jedno, jestli vytřu schody až zítra. Přesto musím dodat, že nežijeme v nepořádku.(smích)
Takže si dokážete věci pečlivě zorganizovat?
Je to otázka priorit a možností. Doma mám lásku, harmonii a klid. Věci plánuji, chodím brzy spát a ráno si přivstanu, abych nedělala nic ve spěchu. Mám výhodu, že když syn usne, tak čas od devíti do dvanácti večer je můj. Je jen na mně, jestli chci pracovat, odpočívat nebo usnout už v devět večer.
Zmínila jste se mi, že chcete psát i knížku, o čem by měla být?
O „dokonalých“ ženách v „nedokonalém“ světě. Jak už jsem zmínila na začátku, spousta žen žije s pocitem, že nemají nárok odpočívat jindy a jinak, než v noci a spánkem. Do té doby vidí pouze práci, kterou musí udělat. Ženám bych proto chtěla vzkázat – naučte se relaxovat a občas říkat ne, já jsem to zvládla a cítím se se svým životem maximálně spokojená.
Více informací najdete na www.spokojenajsidokonala.cz
