2°C
Lidská vynalézavost nezná mezí – ať už jde o vědu, techniku, umění nebo cokoliv jiného. Ale bohužel se to týká i způsobů, jak podvést, okrást a oškubat ostatní. Na vlastní kůži se o tom přesvědčila paní A., jež se stala „hlavní postavou“ příběhu, který je jen těžko k uvěření.
V její poštovní schránce jednoho dne přistál dopis, který požadoval zaplacení dluhu. Mělo se jednat o splátky šedesátitisícové půjčky, kterou si paní A. údajně měla vzít u jisté úvěrové společnosti. Jenže háček byl v tom, že paní A. si žádný úvěr nevzala. Udělal to někdo jiný, někdo, komu nebylo proti srsti kdesi najít její osobní údaje a v podstatě ji tak zadlužit.
„Je to zvláštní, protože jsem nikde svou občanku neztratila, nevím, jak se dotyčný k mým údajům dostal,“ říká paní A. „Ve smlouvě o poskytnutí půjčky je moje rodné číslo uvedeno správně, ale moje adresa ani zaměstnání už nesedí.“
Jak se vypořádat s fiktivní půjčkou
Jak se má člověk zachovat, pokud se mu něco takového přihodí? S dotazem jsme se obrátili na Tomáše Konvičku, obchodního ředitele společnosti Fair Credit, která poskytuje drobné nebankovní půjčky. Za šestnáctiletou praxi, co se v této oblasti pohybuje, se údajně s takovými případy již výjimečně setkal.
„Jedná se o příklad takzvané fiktivní půjčky a jasné zneužití osobních údajů,“ říká Tomáš Konvička. „Nejlepší by bylo obrátit se přímo na dotyčnou společnost, neboť je hlavně v jejím zájmu, aby problém řešila.“ Proč? Protože smlouvu o úvěru musel s podvodníkem někdo sepsat a mohlo by se stát, že podobnou chybu udělá znovu. Navíc podobný incident samozřejmě škodí reputaci společnosti, zatímco jeho úspěšné vyřešení by jí naopak prospělo.
„Pokud se jedná o odpovědnou společnost, měla by se poškozenému snažit vyjít vstříc,“ domnívá se Tomáš Konvička. „Mohlo by dojít třeba k tomu, že na základě čestného prohlášení upustí od vymáhání dlužné částky, nebo k uzavření celé záležitosti dohodou,“ říká.
Teprve pokud pokusy o „diplomacii“ selžou, je podle něj na místě předat celou věc právníkovi.
