2°C
Kateřina (29): Přítelův syn mě několik let ignoruje, neřeším to
Učitelka Kateřina z Litomyšle má špatnou zkušenost. Se synem přítele se nikdy moc nesblížila, protože ji odmítá a víceméně ignoruje. Co je na tom nejhorší, že nevlastní syn nebere na vědomí ani novou sestřičku. Jsou jí už tři roky, ale on na ni ještě ani jednou nepromluvil...
"Krátce po našem seznámení s mým přítelem jsem se poprvé setkala i s jeho synem Danem. Měla jsem radost, že mě chce tak brzo synovi představit. V té době mu bylo třináct let. Z prvního setkání jsem byla trochu nervózní, ale protože jsem povoláním pedagog, myslela jsem, že situaci hravě zvládnu. Dan ten večer vůbec nemluvil, pouze slušně odpovídal na všechny otázky. Chápala jsem to a říkala si, že to je poprvé a postupem času se to určitě zlepší," vypráví Kateřina.
"Následující dva roky ale nepřinesly žádné pokroky. Vlastně se tomu ani nemůžu divit. Viděli jsme se jen párkrát. Byt, ve kterém jsme s přítelem bydleli, byl moc malý, a tak jsem vždy o víkendu (když měl dorazit Dan) bydlela ve svém pronajatém bytě. Protože Dan chtěl v té době trávit s otcem skoro každý víkend, byla jsem sama. Žádné společné akce ve třech (jako kino, výlet, večeře atd.) se nekonaly.
Myslela jsem, že přítel nechce vystavovat syna dalšímu trápení. Při rozvodu rodičů si toho užil už dost. Přestože můj přítel nebyl ten, kdo manželství rozvedl, někdy jsem měla pocit, že ano. Myslím, že se snažil svého syna chránit," myslí si Katka.
"Po dvou letech jsme se přestěhovali do většího bytu a tam už začaly naše „společné“ víkendy. Dan většinou do oběda spal a pak měli s otcem program. Já jsem se opět neúčastnila. Vždycky jsem měla pocit, že jsem pro něj nežádoucí, cizí element. K Danovi jsem prostě nemohla najít cestu. Ze školy jsem byla zvyklá na kluky jeho věku, na vysmáté puberťáky, ale Dan byl prostě jiný. Vždycky jsem se snažila na něco se zeptat. A i to byl problém. Který kluk bude nadšeně odpovídat na otázky o škole nebo o holkách, tak jsem vymýšlela otázky, které by mohly naši konverzaci začít, ale nikdy se nechytl. Vždy odpověděl a konec, žádné pokračování (nebo snad zájem o mou osobu)," vzpomíná dál Kateřina.
"S jeho přibývajícím věkem a zájmy začaly víkendové návštěvy pomalu upadat. Úplný konec nastal, když se nám narodila holčička. Dan už sice má čtyři nevlastní sourozence, ale všichni jsou to kluci. Myslela jsem, že když se mu narodí sestra, bude rád. Tak jsem se zase spletla. Naší dceři budou tři roky a on ji ještě nevzal na vědomí. Ani jednou na ni nepromluvil (ani pozdrav, oslovení nebo zavolání), dělá, že neexistuje. Od jejího narození u nás byl třikrát a to pouze o Vánocích. Dárek vždy donese otci a mně, nikdy své sestře. Konverzace probíhá už šest let stejně. Já položím dvě tři konverzační otázky a on odpoví. Vím, že to určitě neměl lehké, ale jeho chování mně nepřijde normální a vůbec mu nerozumím. Se svým otcem se stýká pravidelně, chodí spolu na oběd, ale k nám domů nechodí vůbec," říká.
"Ze začátku mně to trápilo a myslela jsem, že je chyba na mé straně. Ale po těch letech už to neřeším. Zjistila jsem, že podobný styl konverzace vede i se svým otcem. Občas se zeptám, jak se Danovi daří, ale jinak o něm moc nemluvíme. Nemám zrovna kladné názory na jeho výchovu a to můj přítel nerad slyší. A hlavně nemám ani právo jeho výchovu hodnotit. To by bylo na další kapitolu," uzavírá.
Jitka (27): Děti mi přítel nepředstavil, jen o nich mluvil
Jitka z Olomouce žila několik měsíců s přítelem, který často a rád mluvil o svých úžasných dětech. "Ráda jsem ho poslouchala. Děti ještě nemám, ale už se moc těším, až je mít budu. Jen jsem bohužel stále nenašla toho pravého partnera," vypráví.
Jako jedna z mála mladých milenek se těšila, až děti partnera pozná, ale setkání se nekonalo. "Od exmanželky si je bral a jezdil s nimi na různé výlety a podobně, ale mě nikdy nevzal s sebou. Asi mě chtěl od nich uchránit, abych se třeba nedostala pod palbu nejapných dotazů nebo nebyla vystavena nepříjemným, zvědavým pohledům, ale mě to docela mrzelo," vzpomíná.
Než ji stačil dětem představit, přestalo jim to fungovat a rozešli se. Možná je proto lepší, že je nepoznala. Existují totiž i takové ženy, které se na nevlastní děti upnou a případný rozchod je nemrzí ani tak kvůli ztrátě muže, ale jich.
Marie (30): Z nepřítele jsem se stala její kamarádkou
Podnikatelka Marie z Prahy poznala svého nynějšího manžela, když jí bylo 21 let. On je o dvanáct let starší a v té době měl už dvanáctiletou dceru. Ze začátku to pro ni nebylo vůbec lehké. "Občas jsem cítila ze strany dcery přítele žárlivost," svěřila se.
Čím starší ale nevlastní dcera byla, tím lepší byl jejich vztah. "Poznaly jsme se v blbou dobu. Myslím, že pochopila, že jí nechci tatínka vzít a že můžeme být dobré kamarádky. Nikdy jsem jí neřekla ne, když si chtěla o něčem promluvit. S tátou mají skvělý vztah a ona se mu s hodně věcmi svěřuje, ale přece jen je lepší si o něčem promluvit spíše se ženou. Prostě jí došlo, že mít mladou macechu může být i v lecčem výhodné!" dodala.
"Jana je fakt fajn, mám ji moc ráda, respektuji, že nemůžu zasahovat do její výchovy a vnucovat jí principy, ve kterých jsem byla vychována já, jako třeba, že kouření jí nesluší. Líbí se mi, že je kočka i když intoška, baví mě se o ní s jejím tatínkem bavit a řešit její starosti, trápí mě, když není šťastná, těší mě, když je šťastná, zamilovaná a obdivovaná," uzavřela Marie. Měla štěstí, protože si k sobě s nevlastní dcerou našly cestu.
Počátky jejich vztahu ale samozřejmě nebyly procházka růžovým sadem. Blesk.cz udělal s Marií i Janou (20) exkluzivní rozhovor:
Jaké byly Vaše pocity z prvního setkání?
Marie: Moc jsem se těšila. Byla to taková hezká, přemýšlivá a komunikativní holčička. Vzpomínám si na ty krásné, veliké, zkoumavé oči. Dávala mi trošku najevo, že jsem jedna z mnoha tatínkových přítelkyň, ale ONA je tatínkova největší stálá láska. A měla pravdu.
Jana: Byla to další z tátových přítelkyň. Věděla jsem, že zas budu muset zpívat, něco namalovat a být hodná holčička. Už mě to unavovalo. Nechápala jsem, jak může táta být s takovým mladým trdlem. Navíc se pořád líbali a osáhávali, což mě fakt štvalo.
Marie, byla Jana stejná, jak ji popisoval otec?
Otec holčičky mně akorát řekl, že ho dcera informovala, že dostala první měsíčky a že nevěděl, jak s tou informací naložit. Takže mé informace nebyly nijak zkreslené od reality.
Padly jste si hned do oka?
Marie: Mně se moc líbila hned na začátku. Inteligentní s vlastním názorem, prostě osobnost už ve 12ti letech!
Jana: Rozhodně ne (smích). Připadala jsem si daleko vyspělejší, tudíž mi to celé přišlo absurdní. Vždyť je jen o devět let starší než já!
Rivalita byla?
Marie: Někdy jsem cítila, že na mě žárlí a i zpětně mě to mrzí, protože vím, že ji to asi trápilo, když viděla jejího čerstvě zamilovaného tatínka, jak mi projevuje pozornost.
Jana: Samozřejmě že jsem zneužívala, že mě má táta rád. Byla jsem někdy asi dost drzá. Maruška musela mít se mnou pevné nervy.
To byla asi puberta, ne?
Marie: Blbý je, že jsme se setkaly, když jí bylo 12 let, protože to je zlomový věk, kdy se otec přestává dotýkat své dcery a mazlit jí, aby to vůči ní nepůsobilo sexuálně, no a do toho já, tak to mohlo vypadat, že se mi věnuje více… Ale já jsem věděla a vím to i dnes, že manželky a přítelkyně přichází a odchází, ale dcery v životě a srdci muže zůstávají navždy.
Jana: Určitě jsem v pubertě byla. Je pravda, že jsem ji nejsilnější měla asi od 12 do 15 let, takže to Maruška zrovna vychytala. Jak už jsem řekla, byla jsem drzá, zkoušela jsem, kam až můžu zajít, kam až se mě táta bude zastávat. Pro něj to asi taky muselo být hrozné, protože mě miloval jako dceru, ale já se občas chovala jako spratek, a Marušku miloval jako partnerku. Rozdělit spravedlivě lásku musela být těžká volba. Když tak ale zpětně a s odstupem zavzpomínám, vypořádal se s tím dobře.
Snažila jste se, Marie, Janě zalíbit?
No asi jo, ale rozhodně ne přes nějakou křeč. Věděla jsem, že ji potěší hezký dáreček nebo oblečení, ale zároveň jsem tím udělala radost i sama sobě, že jsem mohla někoho potěšit.
Využívala jste toho, Jano?
Určitě.
Jak probíhala Vaše první společná dovolená?
Marie: Bylo to fajn, že jsem tam měla kámošku, se kterou jsem si přišla mentálně blízko. Bylo tam pár pubertálních pohledů nebo "prupovídek", ale fakt to chápu, není to jednoduché období…
Jana: (smích) Pro mě to byla snad nejhorší dovolená v životě. Oba se pořád objímali a podobně a já zrovna byla ve věku, kdy bych už chtěla kluka, ale žádného jsem neměla. Takže jsem žárlila nadvakrát - zaprvé, že to dělal můj táta a ne s maminkou, zadruhé že jsem nikoho neměla.
Vím, že s partnerem, Marie, máte už dvě děti. Jak to ve Vaší rodině funguje?
Marie: Nedokážu na to odpovědět, protože jsem nevlastnímu dítěti nikdy nesuplovala matku. Jediné, co bych k tomu zmínila, že zastávám názor, že každým narozeným sourozencem dostává do života člověk obrovský dar v podobě osoby, která mu přirozeně poskytne zázemí, podporu, lásku, přátelství, prostě že navždycky budou spojeni, a je jedno jestli mají společného tátu, mámu, nebo oba.
Jana: Se sourozenci nebydlím, takže vztah s nimi je složitý. Sestra (3 - pozn. red.) je momentálně ve věku, kdy už má svoji hlavu. Když za nimi přijedu, moc se se mnou nebaví a kouká na mě nedůvěřivě. Mě to moc mrzí, ale na druhou stranu mi vadí, když ji okolí nutí, aby mi dala pusu, když nechce. Já zastávám názor, ať za mnou přijde, až bude chtít.
S bratrem (rok a půl - pozn. red.) už taky začíná být problém. Jak mě nezná, nechce ke mně na klín ani nic podobného a kouká na mě jako na vetřelce. To je bohužel úděl o hodně starších sourozenců, kteří s rodiči nebydlí. Upřímně doufám, že až budou starší, nějakou cestu k sobě najdeme. Momentálně se snažím dělat všechno pro to, aby si jednou mohli říct, že jsou na svou starší sestru pyšní za to, co dokázala.
Odbornice: Nedávejte dítěti moc, která mu nepatří!
Blesk.cz se zeptal dětské psycholožky Mgr. Aleny Vávrové, jestli je z pozice macechy moudré zasahovat do výchovy a jak se před nevlastním dítětem chovat k partnerovi.
"Macecha dítě dráždí, mladá obzvlášť. Dítě má pocit, že je nová žena vetřelec, který rozdělil mu rozbil rodinu. Pro dítě je prostě jednodušší vinu hodit na cizího člověka, než si připustit, že by za to mohl jeden z rodičů," upozornila hned na začátku Vávrová.
"Mezi autoritou a relativním přátelstvím existuje jen tenká hranice, což je pro macechu i dítě značně frustrující. Co se týče výchovy, musí se zkoušet a hlavně hodně mluvit s partnerem. Když jedna metoda selže, nebát se použít jinou. Když má macecha jiný názor na výchovu než partner, měla by mu to říct, jinak dochází k potlačeným konfliktům, které pak nedělají dobrotu," varovala psycholožka.
A jak se před dítětem chovat? "Přetvářka dělá problémy a dává dětem moc, která jim nepatří. Táta by měl být prostředník a komunikátor. Základ je děti za názory netrestat a neodsuzovat a vzhledem k jejich věku jim situaci adekvátně vysvětlit," uzavřela Vávrová.
