Supermáma: Toto jsou její děti!

Dnes tato velká rodina žije v Euschirkenu poblíž Kolína v pěti domech, spí v padesáti ložnicích a každý den spotřebují dvacet bochníků chleba.

Kam se na ni hrabe Angelina Jolie nebo Madonna! Téměř šedesátiletá učitelka němčiny se nikdy nepředváděla na titulních stránkách s černouškem v náručí. Přesto ale patří mezi první, kteří adoptovali děti z těch nejchudších oblastí světa.

Osudová dovolená

Elisabethina »posedlost« pomáhat dětem se zrodila tehdy, když se potkala s realitou. „Rodiče měli továrnu a byli velmi bohatí. Když mi bylo dvanáct let, vzali mě s sebou na okružní cestu po Africe. Viděla jsem tam děti s nafouklými bříšky a nedokázala jsem si to vysvětlit. Myslela jsem, že všechny děti na světě žijí jako já nebo moje sestra.“

Po otřesných zážitcích se malá Elizabeth tehdy odmítla zúčastnit večeře se šesti chody. „Jak bych to mohla jíst, když za rohem děti umírají hlady,“ řekla rodičům.

Po návratu do Německa se začala angažovat v charitativních organizacích a své kapesné posílala nejrůznějším sbírkám na chudé. Cítila ale, že tato pomoc je anonymní, chtěla být užitečná konkrétněji. Po letech dostala nápad – adoptovat děti ze sociálně slabých oblastí světa. Její manžel, sociální pedagog Mike, nebyl proti a tak ke dvěma synům z prvního Elisabethina manželství si Stenmansovi postupně pořídili dalších dvaatřicet dětí.

Děti z celého světa

Děti nepocházejí jen z Německa, ale i z Brazílie, Etiopie, Rumunska nebo Srí Lanky. Němečtí manželé se zaměřili především na tělesně postižené a na děti, které byly různými způsoby traumatizovány. Přijali i ty děti, které už jednou adoptovány byly, ale noví rodiče je vrátili.

Manžele Stenmansovy silně dojal příklad Leandra (25), kterému v jeho třech letech vlastní otec usekl levou nohu. Proč? Protože si v ulicích brazilského Sao Paula s tříletým zmrzačeným chlapečkem vyžebral víc peněz. Dnes Leandro hraje rád na klavír a chce se stát učitelem. Ještě horší osud čekal na Philips-Constantina, kterého chtěla jeho vlastní matka uškrtit…

Stenmansovi podali pomocnou ruku i pěti malým Etiopankám, které se v Adis Abebě živily prostitucí. Jejich pobyt v Německu neviděly úřady rády a tak manželé museli strpět u sebe doma i časté návštěvy policie. Nakonec se ale vše ustálilo a děvčata žijí novým životem.

Elizabeth Stenmansová je silně věřící křesťanka, s celou svojí rodinou pravidelně navštěvuje mše a mnozí chlapci i ministrují.

Bydlí v pěti domech

Otci Elizabeth Stenmansové patřila továrna na balicí stroje. Jeho dcera dnes svoji rodinu financuje z obrovského dědictví, které jí po něm zůstalo. Od státu nikdy žádnou podporu nežádala. Celá rodina bydlí ve městě Euskirchen poblíž Kolína v pěti domech, které mají dohromady padesát místností. K domům patří i soukromé hřiště, velká zahrada a vozový park se čtyřmi osobními auty a malým autobusem.

Rodina za měsíc spotřebuje šest tisíc eur. Ty ale utratí jen za potraviny a za hygienické potřeby. Další peníze pohltí výdaje na vzdělávání a koníčky, na oblečení, telefony a televize. Denně spotřebují dvacet bochníků chleba a litry mléka prý ani nepočítají. Supermaminka Elizabeth si pro sebe určila částku pouhých sto eur. Při péči o pět domácností jí pomáhají čtyři hospodyně a také starší děti. Lékař je navštěvuje téměř každý týden.

S adopcemi skončila

Elizabeth Stenmansová pracovala jako učitelka němčiny a náboženství dvacet let. Současně se sama vzdělávala v oborech dětské výchovy, psychologie a terapie pomocí umění. Právě proto celá rodina často navštěvuje nejrůznější umělecké akce a výstavy obrazů. V každém z dětských pokojů visí alespoň jeden originál od známého umělce. Těm, kteří se ptají, zda bude v adopcích pokračovat, dává paní Elizabeth zamítavou odpověď. „Skončila jsem. Vždyť až ti moji nejmenší dospějí, bude ze mě už stará žena.“

Její děti jsou ve stáří od šesti do sedmatřiceti let a některé rodné hnízdo opustili. Se svými adoptivními rodiči ale stále žije šestadvacet dětí.
O svém životě, ale i o životních osudech svých dětí napsala paní Stenmansová knihu. Jmenuje se Každé dítě je dar.