10°C
Se začátkem školního roku se život vrací do běžných kolejí. Dřív se vstává, připravuje se svačina, kontroluje aktovka… Je u vás spíš šrumec, nebo klídek?
Je to stejné jako asi ve všech rodinách. Ráno je to pěkná honička. Starší dcera Natálka už vnímá, jak běží čas, ale mladší Mia ani náhodou, naopak, když vidí, že pospíchám a doma panuje stres, začíná naschvál zdržovat. Asi je to nějaká obranná reakce právě proti stresu. A úplně nejtěžší jsou ty začátky po prázdninách. Holky jsou totiž zvyklé chodit později spát a později i vstávají. A jakákoli organizace se rozjíždí velmi pomalu.
Pro mnohé rodiče bývá konec srpna hektický. Obzvlášť, když shání školní potřeby na poslední chvíli…
My si vychutnáváme prázdniny až do posledního okamžiku, děti se vrací do Prahy až posledního srpna. Ostatně ten první den se ve školách nic moc neděje. Natálka teď navíc nastupuje na osmileté gymnázium, takže ji čeká i seznamování s novými spolužáky. A pomůcky? Ty budeme doplňovat až v září, myslím si ale spíš, že toho moc potřeba nebude, máme doma mraky pravítek, kružítek, bloků a tužek. Nejhorší bude shánění kvalitních sportovních bot na tělocvik. Je až k nevíře, jak rychle těm dětem roste noha. Natálka už v klidu může nosit mé boty. To abych ty na podpatku někam schovávala. (smích)
Holčičky bývají pečlivější a většinou i samostatnější, a to i při přípravě na nový školní rok. Platí to i pro vaši starší dcerku?
Mám dvě holky, takže nemám to srovnání, ale i ony létají ve svých světech a praktické věci je často nechávají chladnými. Natálce nechávám prostor, ale občasná kontrola je nezbytná. Také máte tu zkušenost s olezlými a rozmatlanými svačinami, na které už leze plíseň? Také se v tašce vašich dětí nachází papírky od bonbonů či čokolád, malé figurky, pera rozložená na kationty a anionty, drobečky všeho druhu a zbytky po gumování? (smích)
Vybavit dítko do školy je finančně poměrně náročné. Je podle vašich zkušeností dražší prvňáček než starší školák, nebo to vyjde nastejno?
Prvňáčkovi kupujete vše nové, takže to určitě náročnější je, ale ti starší zase vyžadují různá elektronická zařízení, PC hry, speciální
oblečení, bez kterého se zkrátka
nedá žít, a nejrůznější aktuální módní výstřelky typu gumiček na vázání náramků apod. Sečteno podtrženo, myslím si, že čím
starší dítě, tím větší nárok na peněženku.
Když jsme u prvňáčků, jak jste prožívali Natálčin nástup do školy? A jak na školní léta vzpomínáte vy?
S Natálkou to bylo celkem dramatické. Těšila jsem se, jak jí s prvními kroky ve škole budu pomáhat, jenže jsem se na první den školy přikolébala s těhotenským bříškem, a už za pár dnů si mne nechali na rizikovém oddělení v porodnici. Mia se narodila předčasně, ale naštěstí zdravá a vyvinutá. A moje školní léta? Na základce jsem se do školy těšila, učení mi šlo hravě a měla jsem tam kamarádky. Na gymplu už to bylo o stresu, kompozicích a testech všeho druhu. (smích)
A co mladší dcerka Mia? Určitě ledacos ze školního režimu odkoukala a nejspíš se už těší na svou první aktovku…
Je to docela legrace. Natálka závidí Mie, že si může hrát ve školce, a Mia zase Natálce, že chodí mezi velké děti do školy. Už by tam nejraději šla s ní. Já jí ale říkám, ať se nejdřív naučí „r“ a „ř“, a pak může do školy. (smích)
Pozorujete už nějaké náznaky, že by dcerky mohly jít ve vašich uměleckých stopách? Hrála jste divadlo, tančila, nazpívala dvě CD pro děti.
Natálka skutečně nádherně zpívá, bohužel ale nemá ráda vystupování na veřejnosti, takže to víme jen my v rodině. Je velmi hudebně nadaná, ale nemůžu ji trápit a nutit k něčemu, co ji stresuje. Mladší Mia je přesný opak, je to od narození šoumen, miluje společnost a nestydí se předvádět, co umí. Těžko říct, jestli budou dělat něco v mém oboru, nechci jim nic zakazovat ani doporučovat, musí si svou cestu vybrat samy.
Ukočírovat dvě děti, to není jen tak. Co považujete za základ dobré výchovy?
Víte, ráda bych se považovala za odborníka ve výchově, ale bohužel je to disciplína, kterou se člověk stále učí. Na každé dítě platí něco jiného a je nesmírně těžké udělat z nich slušné a čestné lidi a přitom je zároveň naučit, aby se uměly poprat o svůj prostor v tomhle ne úplně spravedlivém světě. Snažím se je přimět, aby se dívaly kolem sebe, poslouchaly, ale vždycky si dělaly na věc vlastní názor. Základem je ale jistě moře lásky a pocit, že máma i táta tu jsou pro ně za všech okolností.
Svou kariéru moderátorky jste odstartovala v televizním soutěžním pořadu O poklad Anežky České. A po boku mistra v oboru Marka Ebena. Jak na toto období vzpomínáte?
Byla to práce, kterou jsem tehdy brala jako zajímavou zkušenost a přivýdělek k herecké škole, ona ale definitivně předurčila mou pozdější profesionální dráhu a dala mi k ní kvalitní a inspirativní návod. Během dalších let jsem moderovala nejrůznější věci, kde jsem byla i více „viditelná“. Třeba sedm let jsem byla programovou hlasatelkou ČT, ale všichni lidé mne už mají za „Kláru z Anežky“. A víte co? Těší mne to. Je to jen důkaz, že se točily pořady, které měly hlubší význam a zaryly se lidem na dlouhou dobu do paměti. Jsem pyšná, že jsem byla u toho.
V současné době moderujete Zprávy FTV Prima. Jste už naprostý profík, ale přesto, myslíte si, že by vás ještě mohlo něco rozhodit?
Úplně rozhodit snad ne, ale Zprávy jsou velmi vzrušující tím, že je to živý organismus. Celé odpoledne je připravujete, ale když si pak sednete do studia, stále si nemůžete být jistí, že poběží podle připraveného scénáře. Je to adrenalin a výzva. A také poslání.
Jak se vám spolupracuje s kolegou Karlem Voříškem?
Velmi dobře. Ovlivňuje mne jeho klid, jistota a profesionalita. A jsme si až neuvěřitelně podobní (jako dvě Váhy). Umíme spolu číst mezi řádky a na všem se domluvit. A v neposlední řadě mu nechybí vlastnost, bez které se nejen nedá žít, ale v zásadě ani pracovat. Smysl pro humor.
Před časem jste nazpívala CD tradičních českých říkadel a písniček pro nejmenší a jejich rodiče. Chystáte nějaké pokračování?
Ano, natočila jsem celkem dvě hudební CD, nejen pro nejmenší děti, ale i pro ty starší, které je o poznávání hlasů zvířat. Jmenuje se Posloucháme…ZOO. Pokud by přišla nějaká nabídka, velmi ráda do toho znovu půjdu. Je to má srdeční záležitost, speciálně na těch Říkadlech jsem i hodně spolupracovala na přípravě a dala do toho srdíčko mámy. Jsem ráda, že se dodnes líbí a mám na něj krásné ohlasy.
Váš manžel je Srb a Chorvatsko se vlastně stalo vaším druhým domovem. Čím vás okouzlilo?
Chorvatsko má skutečně kouzelnou přírodu a ta není vidět zdaleka jen v turistických zónách. Baví mne, že tam mohu žít alespoň chvilku jejich způsobem života. Jíst a pít zdejší produkty, poznávat jejich mentalitu a pohled na život. To všechno člověka obohacuje. Tam plyne čas jinak a po delším čase cítíte, že se vaše tělo i duše opravdu regenerují. A za opravdu největší duševní relax považuji jízdu lodí. Ten blízký kontakt s neuvěřitelným mořským živlem je jako droga. Když přijedu domů, dlouho mi chybí ta modrá barva.
Trávíte léto pouze na pobřeží Jadranu, nebo ráda poznáváte i jiná místa?
V létě jsme jen u Jadranu, máme to tam moc rádi a také tam za ta léta už máme zázemí a hodně přátel. Považuji ten vzduch a moře za opravdový lék a jsem šťastná, že ho mohu svým dětem dopřát v takové míře.
