2°C
Měl bohužel smůlu a trefil přední sklo automobilu s nějakými významnými činiteli. Učitelský sbor tvořily většinou úctyhodné starší dámy a chlapce si zařadily mezi nebezpečné zlobily.
Chlapec pak nosil domů samé poznámky. Rodiče klučinovi sice domlouvali, ale asi ručně. Zřejmě proto se stalo, že jeho paní učitelka jednou vběhla do sborovny a konsternovaně mávala žákovským zápisníčkem. "Roste pro šibenici! Už v první třídě zfalšoval podpis matky!" A opravdu, pod novou poznámkou bylo velikým dětským písmem vyvedeno jméno FRAJTOVÁ a pro větší věrohodnost ještě MATKA.
Při prvním náhodném setkání jsem malého Pepu chápavě objala kolem ramen se slovy: "I ty jedna Frajtová matko." Pepu jsem pak učila ve druhé třídě a žádné problémy jsem s ním neměla. Po letech se před naším domem procházel mladík s děvčetem. Vyšla jsem na zahradu a chlapec volal: "Dobrý den, paní učitelko, já jsem Frajtová matka a vedu vám ukázat svoji holku, budu se ženit."
Snoubence mi přivedla ukázat také Anežka. Dcera slovenských reemigrantů z Rumunska. Učila jsem ji od první do páté třídy. Její rodiče se o výuku nezajímali, nemohli dceři pomoci, protože nezvládali českou gramatiku. Holčička byla naštěstí velmi bystrá a pomoc nepotřebovala.
Svou zvídavostí mi však připravila nejednu horkou chvilku. Největší rozpaky jsem zažila při exkurzi kravína. Anežka se mě bezelstně zeptala: "A chtěla byste být krávou, paní učitelko?" A až po chvíli s vážnou tváří dodala: "To já ne, to bych taky mohla přijít brzy o život..."
Jana, Praha
