2°C
Vyměnili jsem si telefonní čísla a začali si psát. Hned ten večer byl u mě doma, kam jsem ho pozvala.
Pár dní jsme se poznávali a kamarádili spolu, ale bylo jasné, že ani jeden z nás nechce hrát roli pouhého kamaráda. Velice brzy se ke mně nastěhoval. Bylo to neuvěřitelné, jako v pohádce. Připadala jsem si, jako bych se zamilovala poprvé v životě. Po návratu z krátké dovolené, ještě než se mě stačil zeptat, kolik mi má přispívat na domácnost, jsem mu řekla, že nic nechci. A tím to všechno vzniklo.
Bohužel to pochopil tak, že je "gratis" úplně všechno – jídlo, vše okolo domácnosti, a nejen to. Zpočátku mi to nevadilo, ale když jsem zjistila, že financuji spoustu věcí, začalo mě to děsit. Jeho výlety do zahraničí jsem financovala také, ale byla jsem přeci šťastná a svého přítele jsem milovala. Oblékla jsem si ho do značkového oblečení. Krom jiného jsem platila i hypotéku na byt.
Nikdy mi nepřišlo divné, že měl čtyři přítelkyně za dva roky a u všech bydlel. V dnešní době je to úplně normální. Až do chvíle, kdy mě opustil a ještě tentýž týden si našel novou přítelkyni. Zjistila jsem to náhodou, když mi omylem poslal SMS, která patřila jí. Ve zprávě ji prosil o dostatek času, aby ji přesvědčil, že ho může milovat a nemusí se bát. Bylo mi hrozně, protože říkal, že až si svůj život srovná, rád by se vrátil... Asi tím myslel, až nebude mít kam jít.
Jen jedna věc by mě opravdu zajímala – jestli mě skutečně miloval a zda jsem pro něj znamenala všechno, co říkal. To už se nikdy nedozvím. Byly to krásné čtyři měsíce, kterých nelituji, jen svého chování. Příště si dobře rozmyslím, koho si pustím do bytu.
Helena, Milovice
