Ale popravdě, s muži si úplně nerozumím, mám pocit, že jsem bez nich spokojenější, ale to, že jsem nemohla být mámou, mě trochu mrzí. Asi i proto jsem se rozhodla, že bych chtěla zkusit poskytnout domov dítěti, které jej nemá.
Poháněla mě naděje
Začala jsem sbírat informace, jak bych si mohla vzít nějakou ratolest do pěstounské péče, protože u adopce jsem se bála, že nemám vše, co k tomu potřebuju a musím udělat. Ta administrativa nebyla úplně jednoduchá, občas mě dováděla k slzám, ale popoháněl mě pocit, že by to mohlo vyjít, že by se v mém, jinak celkem tichém bytě mohl rozeznít dětský smích, proto jsem to nevzdala.
Den D
A najednou přišel den D a já si vedla domů sedmiletou Elišku, o kterou rodiče neměli zájem, vůbec se s ní nestýkali, ale adopci jako takovou z nepochopitelných důvodů nepovolili. Byla drobná, plachá a uzavřená. V dětském domově, kde žila od svých tří let, nepoznala jistotu člověka, který by jí byl neustále nablízku. Tety byly hodné, ale střídaly se, nikdy neměla jisté, která tam bude, když chtěla jít s problémem za některou konkrétní, zrovna tam třeba několik dní nebyla. Když ke mně přišla, nedokázala mi důvěřovat, byla hodně nejistá.
Občas jsem váhala
První týdny byly velmi obtížné. Eliška nevěděla, jak se má chovat, byla nervózní a já z toho všeho vlastně také, což situaci moc neulehčovalo, ba naopak. Dokonce jsem několikrát zaváhala, jestli jsem si ji z dětského domova měla brát, jestli to obě zvládneme. Měly jsme ale perfektní podporu pracovnice, která s Eliščiným začleňováním pomáhala, a postupně se vše uklidňovalo. Začaly jsme si víc povídat, tudíž se i víc chápat, a pozvolna pronikat do života té druhé.
Nový smysl
Dnes už je Eliška plnoletá, svěřuje se mi jako nejlepší kamarádce úplně se vším a máme opravdu krásný vztah. Bydlíme pořád spolu, protože ještě studuje, a já jsem ráda, že ji doma mám. Vím, že jednou odejde bydlet jinam, ale zatím na to nechci myslet. Myslím, že jsem jí hodně změnila život a ona zase ten můj. Naučila mě, jaké to je, být mámou (i když ne úplně vlastní), a jaké to je, milovat někoho bezpodmínečně.
Zuzana (55), Jihlava
