22°C
Bylo mi asi 11 let a podala jsem si seznamovací inzerát do jednoho časopisu. Zveřejnili moji fotografii s přáním dopisovat si s někým podobných zájmů a věku. Odezva byla nečekaně velká. Vybrala jsem si tři kamarády, se kterými jsem si začala dopisovat. Všem ostatním jsem poslala omluvu, že bych dopisování s více lidmi nezvládla. Léta plynula a ve svých dvaceti letech jsem se po maturitě na gymnáziu dostala na vysokou školu v Českých Budějovicích. A protože jsem z Karviné, získala jsem bez problémů jako jedna z prvních možnost bydlet na koleji. Jednou večer jsem se přes svou kamarádku seznámila se studentkou Míšou. Velmi jsem si padly do oka. A jelikož byla jedna postel na mém dvoulůžkovém pokoji stále prázdná, dohodly jsme se s vedoucí koleje, že se ke mně může nastěhovat. Naše společné bydlení bylo bez problémů, opravdu jsme si vzájemně vyhovovaly. Rok utekl jako voda a my jely na prázdniny domů. Když jsem se pak doma z jakési nostalgie probírala starými dopisy, nestačila jsem se divit. Byl totiž mezi nimi dopis z roku 1996 právě od mojí spolubydlící Michaely ze Sušice. Zareagovala na můj inzerát už před 10 lety! Hned jsem to musela kamarádce zavolat a všechno jí povědět. Takže nás osud svedl dohromady už podruhé. Přesněji: v prvním ročníku na vysoké škole, kde jsme se náhodou potkaly ve stejném městě, mimo svá bydliště, a začaly spolu bydlet na koleji. Říkejte tomu náhoda nebo osud. Každopádně já mám dodnes "na talíři", že jsem si tehdy nevybrala na dopisování právě Míšu. Věra, Karviná
