Manželství s Petrem mě naplňovalo. Když dostal skvělou pracovní nabídku, po které toužil, neváhala jsem. Opustila jsem hezký byt v domě svých rodičů a přestěhovala se s naší 2letou dcerkou Radkou daleko od rodného hnízda. Žít v malém bytě v paneláku bylo zpočátku nezvyklé, ale časem jsem si to místo zamilovala. Manžel byl dost zaměstnaný a často pobýval mimo domov, já si naštěstí rychle našla nové přátele. Petrovi jsem nic nevyčítala, chtěl pro nás přece to nejlepší. Přesto mě překvapilo nečekané zjištění... Chystala jsem se dát prádlo do pračky a v kapse jeho kalhot jsem našla pečlivě složený papírek, kterému jsem zpočátku nevěnovala pozornost. Po obědě chodívala Radka spát a já měla chvilku jen pro sebe. Knížka už na mě čekala, papírek na stole jsem se chystala hodit do koše, když mě napadlo podívat se... Uviděla jsem telefonní číslo a pod ním jméno Monika. "Monika?" přemýšlela jsem, proč právě to si Petr poznamenal." Jen klid, zavoláš na to číslo a uvidíš. Nedělej ukvapené závěry," uklidňovala jsem se. Ozval se mi příjemný ženský hlas. Rychle jsem se vymluvila na omyl, ale večer po Petrově návratu mi bylo všechno jasné. "Můžeš mi vysvětlit, kdo to je?" zmuchlaný papírek se před ním lehce vznášel. Zapíral a vymýšlel si nesmysly. Nakonec přece jen přiznal barvu: několik měsíců se scházel s Monikou a užíval si. Zatímco on se bavil, já trávila večery sama u televize, přesvědčená o tom, že můj miláček tvrdě pracuje, aby nám bylo dobře. Vzpomínky, jak mi každé ráno psal rtěnkou na zrcadlo "miluji tě", mě donutily říct jediné: "Odcházím. Klidně si užívej dál s Monikou." Přesto jsem zavřená v koupelně plakala. Manžel přede mnou klečel a prosil: "Promiň. Neodcházej, miluji tě." Ublížil mi a zhnusil se mi tak, že jediným řešením bylo odjet na čas k rodičům. Jedině tam jsem mohla přemýšlet, co dál. Celý měsíc se neozval, ale pak za námi přijel s nádhernou kytkou a prosbou: "Vrať se, už se nic takového nestane." A druhý den si mě odvážel zpátky do našeho malého bytečku. Nevím, kam by mě dovedla tvrdohlavost. O Petra jsem moc stála, vím, že nekonečným trucováním bych ho asi ztratila. Zachovala jsem chladnou hlavu jen díky svojí mamce, která mě celou noc přesvědčovala: "Dej mu ještě šanci, každý přece může klopýtnout." A tak jsme dnes spolu a šťastní. Radka má vysněného brášku Davídka a já skvělého muže. čtenářka Zuzana, Benešov