2°C
Často hlídáme naši malou vnučku Adélku. Když jí byly čtyři roky, trávila léto u nás. A my jsme jí chtěli pobyt u nás zpestřit. Rozhodli jsme se vyrazit na výlet do zoologické zahrady ve Dvoře Králové, kam to není od nás daleko. Adélka byla nadšená! Líbili se jí především papoušci, opice a žirafy. Také byla naprosto ohromená z krmení slonů. Z velkých zvířat však měla respekt. Především ji děsila ta zvířata, která vydávala nějaké skřeky, řev nebo troubení. Po návratu domů jsme si večer před spaním o zvířátkách ještě povídali, proto mě nepřekvapilo, když mě v noci vnučka probudila. Tiskla se ke mně a vyděšeně pobrekávala, že slyší lvy a tygry. Uklidnila jsem ji, že venku nic takového není. Zvířátka jsou daleko, v ZOO, zavřená v klecích nebo za plotem, odkud se nemohou dostat. Adélka pomalu usínala a já také, když vtom mě chytla za ruky a zašeptala: "Babi, slyšíš to? Už je to tu zase." Musela jsem přemáhat smích, když jsem Adélce vysvětlovala, že to není ani tygr, ani nosorožec, ale dědeček, který chrápe. čtenářka Jitka, Jičín
