Marcela si představovala, jak již brzy bude mít k dispozici moderní kuchyň. To se ale šeredně zmýlila. Osudové chyby se dopustila při výběru dodavatele. „Prezentace stavební firmy působila důvěryhodně,“ zoufá si nadšená kuchařka. „Na stránkách měli dokonce reference od předchozích spokojených zákazníků. Nic nenaznačovalo, že by na ně neměl být spoleh,“ dodává Marcela. Ale výsledek stavebních prací naznačil opak. Jednoduše tragédie!

„V podstatě nic nefungovalo tak, jak by mělo. Některé spotřebiče byly špatně zapojené, některé dokonce ani to!“ vzpomíná nespokojená klientka. „Na první pohled sice všechno vypadalo v pořádku, řemeslně tu práci zvládli skvěle. Akorát to zjištění – že nikdo z nich nemá očividně zkušenost s takovým typem projektu – je šokující,“ zdůrazňuje svůj pocit zklamání.

Marcela dlouho neváhala, a když s firmou nemohla najít společnou řeč, co se týče odškodnění, zažalovala ji. Soud vydal rozsudek, díky kterému měla paní Marcela šanci získat zpět nemalou finanční investici. „Nežijeme si špatně. Rozhodně jsem ale nehodlala to nechat jen tak. Už jenom kvůli manželovi, který pracuje od rána do večera,“ svěřila se rozhodně paní Marcela.

Autor: Exekutorská komora České republiky

Celá věc dostala do rukou soudního exekutora, jelikož se řemeslníci k náhradě škody neměli. Do toho začaly vycházet na povrch dosud neznámé informace, které celý proces vymáhání škody značně zkomplikovaly. Ukázalo se totiž, že není jedinou nespokojenou zákaznicí! „Když mi to exekutor řekl, nemohla jsem uvěřit vlastním uším,“ popisuje Marcela rozčarovaně. Poté, co byla zahájena exekuce, na sebe firma podala insolvenční návrh. Navíc se ukázalo, že dlužník v insolvenci nemá vůbec žádnou vůli pohledávky firmy splácet, jelikož společnost nemá prakticky žádný majetek.

„Situace paní Marcely nám opět ukazuje, jak mohou být insolvence oproti exekucím neefektivní. V případě mnohosti dlužníků se totiž jejich šance na důstojné uspokojení svých pohledávek podstatně snižují. Obzvláště markantní je to v případech, kdy se dlužník svévolně zbavil jakéhokoliv zpeněžitelného majetku, a to třeba i převodem na jednotlivé společníky či jejich osoby blízké,“ vysvětluje soudní exekutor,“ který si nepřál být jmenován. „Podobných případů by ubylo, kdyby soudní exekutoři měli možnost vykonávat činnost insolvenčního správce, protože by znali majetek dlužníka, znali prostředí a možnosti a mohli majetek ve prospěch věřitelů zajistit ještě před jeho ukrytím dlužníkem,“ dodává.

Upozornil také, že podobné případy nejsou zdaleka ojedinělé. Nebezpečným nedostatkem související legislativy je i poměrně konfliktní charakter exekuce a oddlužení, kdy druhý uvedený institut prakticky znemožňuje úspěšné naplnění účelu prvního. Na to v minulosti upozorňovala i Exekutorská komora ČR.