14°C
Vždy jsem toužila po tom být krásná. V koutku duše jsem záviděla některým ženám jejich nádherné dlouhé vlasy, kterými uměly tak svůdně pohazovat. Kamarádka mi "dohodila" kluka, kterému se prý líbí hnědooké blondýnky. Proto jsme usedly nad časopisy a hltaly nejnovější trendy, abych na rande vypadala co nejlépe. Má kolegyně nosila ráda příčesky a paruky. Ať šla kamkoliv, vždycky byla dokonale upravená a v žertu nám říkala: "Holky, vezmu vlasy a jdu!" Právě příčesky jsem se nechala inspirovat. Obešla jsem obchody a kromě halenky jsem si pořídila i nádherný blond příčesek. Proměna byla dokonalá a já se těšila, co řekne neznámý vyvolený. Přinesl mi krásnou růži, něžně mě pohladil a řekl, že se mu vždy líbily dlouhovlásky. Byla jsem na sebe pyšná! Nastoupili jsme do metra, Láďa se usmíval a povídali jsme si. Dala jsem se do vyprávění tak vehementně, že jsem se rozmáchla a… a milý příčesek najednou opustil moji hlavu a odlétl o pár metrů dál. Krve by se ve mně nedořezal!!! Z usměvavé dlouhovlásky byla rázem rozcuchaná ježibaba, na kterou Láďa užasle zíral. Ve stanici na WC jsem se horečnatě snažila vrátit příčesek tam kam patřil, ale úsilí bylo marné. Poznala jsem, že naše rande bylo první a zároveň poslední. Doprovodil mě k autobusu a rozloučil se slovy, že mi určitě zavolá. Později jsem se dozvěděla, že potkal skutečnou dlouhovlásku, které nehrozí, že by vlasy ztratila. Dnes už se tomu jen směji. Přišla jsem na to, že skutečné hodnoty jsou ve vnitřní kráse ženy. Vlaďka Chourová, Příbram
