Pátek 1. listopadu 2024
Svátek slaví Felix, zítra Tobiáš
Oblačno 14°C

Těžce získaná láska

To je lásky.
23. února 2007 | 14:00

Láska na první pohled? Že na ni nevěříte? Sabina z Ústí nad Labem se přesvědčila, že opravdu existuje

O tom, že si láska opravdu nevybírá, jsem se přesvědčila v červnu 2005. Nevím, který "chytrolín" tuto hlášku vymyslel, ale asi měl pravdu. Určitě měl, protože jinak bych se přece bezhlavě nevrhla do vztahu, který absolutně neměl šanci na úspěch. Právě jsem se s kamarádkou procházela po našem sídlišti, na začátku léta počasí přímo svádělo k dlouhým vycházkám, když se zpoza rohu naproti nám vynořili dva kluci a živě diskutovali o jakési počítačové hře. Jako omámená jsem svým pohledem hypnotizovala toho vyššího v červené mikině, jako by snad svět kolem neexistoval. Ten okamžik by se dal charakterizovat nějak jako "láska na první pohled". I když tenhle termín nesnášim, podle mě je hloupost zamilovat se na první pohled, nejdřív musíme člověka poznat, aby se tomu dala říkat láska, toto však byla výjimka potvrzující pravidlo. Naprosto mě okouzlil svou tváří, gesty, chůzí... No, počkat, vždyť Tebe já znám, uvědomila jsem si. "Ahoj," usmála jsem se přátelsky. Zatvářil se trošku překvapeně, ale hned vzápětí mi úsměv oplatil a já se mohla pokochat pohledem na jeho přenádherně bílé, rovné zuby. "Je, tady se někdo změnil." Zvednutým palcem mi naznačil, že změna proběhla k lepšímu. Jako na povel jsme se na sebe s kamarádkou shodně otočili. "To byl Honza z bývalé školy! Ten je krásnej," informovala jsem ji, když mi zmizel z dohledu. Nevím jak se mu to povedlo, ale nemohla jsem na něj přestat myslet. Ještě ten den jsem si sehnala jeho číslo. Dva roky jsme se vůbec neviděli, i přesto, že žijeme na stejném sídlišti, a najednou během jednoho měsíce se potkáváme téměř denně. Je pravda, že zase až taková náhoda to není, možná je to taky proto, že jsme si s kamarádkou našly novou trasu na procházky, která je mimochodem situována v těsné blízkosti jeho bydliště. Rozhodla jsem se, že ho získám za každou cenu. Problém však byl v tom, že on už s někým chodil. Celé dva měsíce mě trápil, dával mi totiž stále naději, že se se svou přítelkyní rozejde, a já dál slepě doufala a čekala... Ani nepočítám, kolik bylo proplakaných nocí, co jsem se zasněně dívala na jeho fotku a zároveň ji proklínala. Tak plynul čas, já měla větší a větší deprese a Honza odjel s rodiči na dovolenou. Říkala jsem si, že těch 14 dní bez něj si pořádně užiji, vrátím se do starých, zajetých kolejí... Má odvykací kúra - jak jsem nazývala ty dva týdny bez něj - byla právě v polovině, když mi přišla SMS, která mi vyrazila dech. Psalo se v ní, že se s přítelkyní rozešel, protože si uvědomil, že to opravdu nemá žádnou budoucnost, protože miluje mě. Připadala jsem si jako v nějaké španělské telenovele, kterým se tolik vysmívám. Rozum mi radil, ať se na něj už vykašlu, on mě přece nechal se trápit dva měsíce, ale srdíčko se telelilo radostí, že se na mě snad konečně jednou usmálo štěstí. A srdce, to si nedá poroučet... Pro někoho je 24. srpen obyčejným dnem, většinu lidí nechává naprosto chladnými, ale pro mě je to datum velmi výjimečné. Ten den totiž máme s Honzíkem výročí, letos už druhé. No jo, už to bude dva roky, co jsem totálně zamilovaná, ale především šťastná. Bez svojí mazlinky už si prostě život nedovedu představit. Nevím, jak jsem to dříve mohla zvládat! A chci, abys věděl, že to trápení mi stálo za to, vybojovala jsem si Tě a Ty mi tu mou snahu a vytrvalost vracíš v té nejúžasnější podobě, jaká jde - miluješ mě takovou, jaká jsem a děláš můj život opravdu pohádkovým. Jsi to nejcenněší, co mám, můj vydobytý poklad! Miluju Tě! Sabina Bělochová, Ústí nad Labem

Autor: luk
Související články