17°C
Je to již několik let, co se udál tento příběh. Byla jsem tehdy už nějakou dobu sama, dcera se právě vdala do jiného města a tak jsem najednou měla spoustu času. Protože se blížil svátek Valentýna a já věděla, že mne žádná láska nepotká, zašla jsem si do knihkupectví pro nějakou pěknou, zamilovanou, knížku, abych si alepoň trochu "užila". Vybírala jsem na pultech očima a najednou jsem ucítila, že se na mne někdo upřeně dívá. Po chvíli jsem oči zvedla a na druhé straně stojánku s knihami se na mne díval muž, můj dávný přítel, kterého jsem 25 let neviděla. Bylo to velmi radostné shledání, povídání a vzpomínání nad šálkem kávy, později i nad skleničkou dobrého vína. Tehdy, před čtvrt stoletím se naše láska nějak rychle rozplynula, přestože jsme do sebe byli velmi zamilovaní, každý jsme šli jinou cestou a s jiným partnerem. Proto jsme toto citlivé téma při našem náhodném setkání vůbec neotevřeli. Po několika příjemně strávených hodinách jsme si podali ruce a každý šli svou cestou. Vůbec jsem netušila, že můj dávný přítel mne "tajně" sledoval až k místu mého bydliště. Jaké proto bylo moje překvapení, když právě na svátek Valentýna stál před naším domem s krásnou kyticí. Teprve nyní jsem se dozvěděla, že je několik let rozvedený a že naše setkání nad knihami vůbec nebyla náhoda, ale jeho promyšlená akce. Již několik měsíců mne sledoval a čekal na nějakou vhodnou příležitost, kterou se pro něj stal právě svátek zamilovaných. Od té doby slavíme Valentýna již jen spolu, přestože nám čas vryl nějaké ty vrásky do tváří, snažíme se využít každé chvíle a vynahradi si tak 25 ztracených let. V. Nováková, Praha
