Neděle 24. listopadu 2024
Svátek slaví Emílie, zítra Kateřina
Oblačno, déšť se sněhem 5°C

Strach z narkózy

Už se těším až zase budu chodit na vycházky se svými vnoučaty!
19. února 2007 | 10:00

Strach z narkózy se ukázal jako oprávněný! Znáte nějaký tělu příjemnější prostředek pro uspání na připravovanou operaci?

Čeká mě operace a mám obrovský strach z narkózy. Když mě před 16 lety operovali, dostala jsem klasickou narkózu, ale bylo mi po ní zle. Teď mi mají z těla vyndávat jen nějaké "přebytečné železo", a tak uvažuji o lokální anestezii, přestože jsem i při ní měla před dvěma lety značné problémy. Lokální umrtvení - injekci do páteře - jsem se rozhodla vyzkoušet na doporučení svého muže, který si pochvaloval, že mu při operaci pouštěli hudbu do sluchátek. Až těsně před operací jsem se dozvěděla, že po injekci do páteře musím ležet 24 hodin bez hnutí. "To bude malér," zděsila jsem se, nikdy jsem totiž nedokázala vyprazdňovat se na mísu. Na předoperačním sále jsem dostala injekci do páteře a udělalo se mi příšerně špatně. Myslela jsem, že nastává moje poslední hodinka! Ihned mě položili, po chvíli se to zlepšilo, ale bohužel jsem pořád ještě hýbala končetinami - injekce nezabrala. Co dál? Lékaři mi dali na vybranou: buď celkovou narkózu, nebo další injekci do páteře. Představa, že budu muset 24 hodin ležet bez hnutí, nebo celý den zvracet po celkové narkóze, se mi nelíbila. Teprve když mě lékařka ujistila, že další injekce do páteře není nebezpečná, souhlasila jsem s opakovanou lokální anestezií. Opět mě posadili, pro jistotu mě držely dvě sestřičky, po injekci se mi opět udělalo špatně, ale naštěstí už ne tolik. Hlavní bylo, že injekce konečně zabrala! Ale příliš mi klesl tlak, a tak jsem namísto hudby ze sluchátek slyšela po celou operaci jen lékařku, která se opakovaně ptala, jak mi je. Ovšem v dalších dnech mě čekalo utrpení: bylo mi neustále na omdlení, motala se mi hlava a neskutečně mě bolela. Nemohla jsem se vsedě ani najíst, protože sotva jsem se na chviličku posadila, udělalo se mi mdlo, zatočila se mi hlava, dostávala jsem záchvaty pláče. Je až s podivem, že při mých problémech s rovnováhou se mi podařilo s berlemi upadnout jen jednou! Čtvrtý den se lékaři rozhodli dát mi kapačku. Teprve potom se moje obtíže zlepšily a já se konečně mohla znovu normálně posadit. A tak se nedivte, že se tolik bojím narkózy. Vážně nevím, kterou si mám vybrat - nejspíš asi tu celkovou. Pokud někdo víte o nějakém jiném druhu narkózy, klidně ho vyzkouším, horší než ty dvě předcházející to určitě nebude! Jitka, Kadaň

Související články