Dnes, když píšu tyto řádky, mi je zase dobře, už se opět dokážu od srdce smát a cítím velké zadostiučinění. Nejsem totiž taková chudinka a nula, jak mě v tom dlouhá léta utvrzoval můj bývalý manžel. Byli jsme spolu 15 let a za tu dobu se mu podařilo moje beztak maličké sebevědomí úplně zadupat do země. Našim dvěma synům odmalička nenápadně dostával pod kůži názor, že chlap, který se ožení, je vlastně chudák, protože "ženská" je něco naprosto bezcenného... Zatímco sám se stavěl do pozice dokonalého otce a kluky zahrnoval až přehnanou péčí, mě si ani nevšímal, jen ve mně neustále vyvolával pocity viny, že jsem špatná matka. Za této situace jsem udělala největší chybu svého života - opustila jsem svou práci, protože děti neustále marodily a já se rozhodla být s nimi doma. Dostala jsem se tak do naprosté izolace, ztratila kontakt se světem. Znala jsem jen péči o děti a domácnost, nechala jsem se zavřít do klece a dlouhých 15 let z ní nevylezla. Nikam jsem nechodila, stala se ze mě domácí puťka, nula, chudinka.Když pak manžel před dětmi prohlásil, že se se mnou rozvede, zhroutila jsem se. Řval na mě, že mi děti v žádném případě nenechá, protože by "zašly hladem ve špíně na ulici". Neměla jsem ani práci, ani přátele, postrádala jsem peníze a už vůbec jsem nevěděla, kam bych šla.Zoufale jsem se snažila najít si práci, ale brzy jsem pochopila, že péče o děti je dnes velký handicap. Když jsem někde při pohovoru řekla, jak dlouho jsem s nimi byla doma, a popravdě uvedla, že občas s nimi chodím k lékaři na kontroly, už se mi neozvali.Cítila jsem se úplně bezcenná, k ničemu, jako přítěž, která je na tomhle světě naprosto zbytečná... A když potom synové u soudu prohlásili, že by po rozvodu chtěli zůstat s otcem, myslela jsem, že mi to utrhne srdce. Mně, která jim tolik obětovala!!! Ale pochopila jsem, že nemohu konkurovat jejich otci, který jim splnil každé přání, jezdil s nimi a se svou přítelkyní na výlety i na hory, dopřával jim drahé dovolené a v podstatě si je tím kupoval?!? Zatímco já seděla doma, vařila, prala a uklízela a neustále se potýkala s nedostatkem peněz... Když pak soud svěřil děti manželovi, myslela jsem, že tím pro mě život definitivně skončil. Cítila jsem se stará, ošklivá, špatná a hlavně neschopná najít si někoho, s kým bych konečně mohla být šťastná.Naštěstí se brzy ukázalo, že každý problém má řešení - nejdříve se mi podařilo najít práci, potom také podnájem a po nějaké době přišel i ten přítel. Po dlouhé době se nyní cítím zase šťastná, se svými syny se pravidelně vídám. A ze svého nepodařeného manželství jsem si kromě pořádných šrámů na duši odnesla i jedno velké ponaučení: Nikdy nedopusť, abys byla jakkoliv závislá na svém partnerovi! Čtenářka z Plzeňska