Další pes zabil malé dítě. Není čas začít pořádně trestat majitele?

3. ledna 2018 | 12:00

Před pár dny pes na Přerovsku zabil malé dítě. Další tragédie z řady podobných. Asi nemůžeme doufat, že poslední. Mám dojem, že je tady něco hodně špatně.

"Prosím vás, vždyť je to ještě štěně! Nic jí neudělá, chce si jen hrát." Tuhle větu jsem neslyšela poprvé a zase mě vytočila. Pes, který mi byl do půli stehen, se hnal k mé dvouleté dceři. Zoufale se rozplakala. Když jsem slušně, ale důrazně poprosila majitele, ať si psa, kterého jsem vůbec neviděla přibíhat, dokud dceru skoro neporazil, zavolá, snažil se mě těmito slovy uklidnit. Tentokrát s dovětkem, že pes má děti rád a že si zvyká na lidi. 

Proboha, co je mi do toho? A vážně mě to mělo uklidnit? Nechci, aby se jeho velké zvíře socializovalo prostřednictvím mých dětí. Jak vůbec může majitel nechat psa pobíhat desítky metrů od sebe, zatímco má vodítko ležérně přehozené přes rameno? A co můžu čekat, když vidím velkého psa, který cloumá majitelem a táhne ho, kam chce? Nebo když vidím starší paní, jak má na vodítku rovnou tři velká zvířata? 

Nevím, co přesně se v Přerově stalo, aktéři si odporují v líčení toho, jak tragédie proběhla. Ale to, že pes zabil malé dítě, je fakt. Dospělým lidem v okolí nepřišlo nic rizikového na tom, aby se pohyboval u malého dítěte. Možná si taky mysleli, že má děti rád. Někdy se dokonce objeví svědectví, že pes byl problematický. Přesto u něj byly děti. To už nepochopím vůbec. 

Moje kolegyně vyrostla na vesnici a tam s podobnými zvířaty dělali krátký proces. Jakmile pes jednou vystartoval na dítě, škrábl ho nebo mu roztrhal kalhoty, stříleli je. Kruté? Možná to nějaké dítě zachránilo. Samozřejmě tohle drsné řešení nikdo nechce, ale nekonečné omlouvání agresivních zvířat zavání průšvihem. 

Podobných případů, jako je ten přerovský, se za poslední roky stalo více. Většinou jde o nějaké bojové plemeno, přičemž nikdy netrvá dlouho a zazní hlasy na obranu zvířete, které za nic nemohlo, protože je to vina majitelů. Jistěže ano. Případně někdo dodá, že to byla vina dítěte, které psa třeba dloublo do oka. To se asi může stát, ale nějak v tom případě stojím na straně lidského mláděte. Psa k němu nikdo neměl pouštět. 

Co šílíte? 

Každopádně to nemám za zlé zvířatům, ale právě jejich pánům – sama potkávám dost těch, které nepovažuji za soudné a ohleduplné. Scénář je skoro vždycky stejný. Jdu s dětmi, potkáme psa, volám na majitele, zda by si ho mohl zavolat. Nechápavě se na mě podívá. Žiju, děti taky, pes nám nic neudělal, tak co šílím? Poprosím znovu s tím, že se psů bojím. Možná je to zbabělé, ale zkrátka to tak je. I když vím, že naprostá většina z nich není nebezpečná. A taky je mi nepříjemné, když mě očichávají nebo se mě, nedej bože, pokoušejí olíznout.

Není fajn, když psi běhají po městě nebo vesnici navolno. Já s dětmi na oplátku nechodím na místa, kde je volné pobíhání psů dovoleno. A ještě něco – není čas uvažovat o tom, že chov některých plemen by bylo lepší zakázat, když je jejich majitelé zjevně nezvládají? Případně majitele za podobné průšvihy tvrdě trestat? 

1080p 720p 360p
DesktopMobile