"Když mi bylo dvanáct, často jsem tuto malou holčičku hlídala. Vždycky mě chytla za ruce a ukazovala mi obrázky, které během týdne nakreslila. Prosila mě, abych hlasem sportovního komentátora její obrázky představila. Přišlo jí to zábavné a vždycky se tomu chichotala. Na konci každého dne se mě pak vážně ptala, jestli se mi její obrázky opravdu líbí. Vždycky jsem odpověděla, že ano, a opravdu jsem z nich byla nadšená."
Uběhlo několik let a holčičku, kterou hlídávala, přijali na tři umělecké školy. Nezapomněla na Raquel, která jí po celou dobu dodávala odvahu a přesvědčovala ji o tom, že to, co dělá, je opravdu výjimečné. Poslala jí dopis s obrázkem, který namalovala jako malá, a nezapomněla připsat dojemný vzkaz: "Děkuji. Viděla jsi ve mně to nejlepší."