7°C
Moje děti jsou pro mě vším a mám je moc ráda. Dnes se často navštěvujeme a telefonujeme si, ale nebývalo tomu tak vždycky. Když byli kluci malí, rozvedla jsem se po dlouhých neshodách s manželem, a protože jsem neměla kam jít, bydlela jsem na ubytovně. Kluci zůstali u manžela v bytě. Neshody mezi námi dvěma pokračovaly a vyvrcholily tím, že synům zakázal, aby se se mnou stýkali. Bylo to velmi těžké období. Každá matka ví, jak je bolestné nevídat své děti. Pořídila jsem si byt a začala od začátku. Po čase mě začal navštěvovat starší syn, který u mě posléze zůstal bydlet. Mladšího jsem dlouho neviděla, měl mi za zlé, že jsem odešla od manžela a rozvedla se s ním. Doufala jsem, že až dospěje, pochopí, proč jsem to udělala, nechtěla jsem ho zatěžovat problémy, které už byly dávno za námi. Vždycky jsem na něj myslela a nezapomněla na svátky, narozeniny atd. Čas utíkal a starší syn mi sdělil, že chce jet pracovat do zahraničí. Odjel a hned nato ke mně po dlouhé době přišel i mladší syn, že chce jet za ním. Byla jsem šťastná, že ke mně opět našel cestu a zároveň smutná, že hned zmizí. Ale pocit, že už oba víme, že se máme, mě naplnil. Když kluci byli v cizině, nastal v mém životě velký obrat. Provdala jsem se za úžasného muže a přestěhovala se k němu do baráčku na vesnici. Kluci se vrátili ze zahraničí a hned přijeli k nám. Bála jsem se, jak budou reagovat na mého nového muže, ale byla jsem překvapená. Skamarádili se všichni. Jsem moc ráda, že spolu takto vycházejí. Jsou to jediné, co mám. Stálo to hodně úsilí a času, ale doufám, že už oba synové vědí, že máma je má "moc ráda" a vždycky tady pro ně bude. JIŘINA, Leština
