1°C
Mít o dva roky mladšího brášku jsem nikdy nepovažovala za velkou výhru. Až v poslední době, a to hlavně kvůli jeho kamarádům, tedy těm starším. Nedávno naši odjeli na dovolenou a já jsem dostala na starost byt, mladšího bráchu a rybičky. Nejmenší starost byla s rybičkami, největší s bráchou. O víkendu chtěl jet na opékání buřtů a prosil mě, jestli bych mu neupekla něco sladkého, čím by kamarády pohostil. Přiznám se, že mě vaření vůbec nebaví, ale nechala jsem se přemluvit. Pročetla jsem maminčiny recepty, udělala si přehled o tom, co máme ve spíži a v ledničce, a dala se do pečení bábovky. Když jsem ji pak vyklopila na stůl, nebyla úplně podle mých představ, ale říkala jsem si, že když ji potřu čokoládou, bude v pořádku. Potřela jsem ji tedy čokoládou a posypala vanilkovým cukrem, abych zahladila nerovnosti napovrchu. Vypadala velice dobře. Brácha zajásal a sbalil ji s sebou na opékání. Uklidila jsem kuchyň a šla si odpočinout. Asi za dvě hodiny mi volal bratr a zděšeně se mě ptal, co to je na té bábovce, že prý to chutná příšerně. Až zpětně mi došlo, že jsem ji posypala práškem do pečiva, který jsem zapomněla přimíchat do mouky před pečením... Na bábovky "jako od maminky" nemám prostě ten správný věk, zkušenosti a asi ani motivaci.
