Byly jsme skoro stejně staré. Povídaly jsme si a vzpomínaly, jak to tatínkové asi zvládají bez nás.Jednou přišla Jana z návštěvní místnosti a vyprávěla nám, jak její syn musel všechno zvládnout bez maminky, když byl první den ve škole. Měla slzy v očích, že s ním nemohla jeho velký den prožít. Z vyprávění o všech přípravách a stresech, které jsou s tím spojené, je v návštěvní místnosti vyrušil jejich syn se slovy: "Maminko, víš, co jsem měl k obědu?" Zatvářil se důležitě a hlásil: "Měl jsem maso na kosti abrambory naplacato!" Nikdo nevěděl, co tím myslí. Jen tatínek se znalecky podíval a řekl, že jí to přeloží, až budou s chlapcem po skončení návštěv odcházet. Při odchodu, když už byl syn za dveřmi, řekl své ženě, že syn nechtěl bez maminky vůbec jíst, a tak vynalézavý otec vymyslel jídlo "indiánů". Tedy přesněji řečeno: kuře s bramborovou kaší... MARTINA, Pardubice Foto autor foto: archivy čtenářek O autorovi| Text: bon, zv
Když jsem ležela po narození dcery v porodnici, sešly jsme se tam maminky, které měly doma už starší děti. Čekaly na ně spolu s tatínky
Související články
Články odjinud