5°C
Když manžel končil vojenskou službu, čekali jsme narození našeho prvního dítěte. Nejlepší kamarád mého muže mu řekl, že když budeme mít kluka, přijede na křtiny. O dva měsíce později se nám narodil krásný chlapeček Lukáš. Na křtiny jsme pozvali všechny příbuzné, ti se však cítili dotčeni, že za kmotra jde úplně cizí muž. Můj manžel jim oponoval, že je to jeho nejlepší kamarád a že ze svého rozhodnutí prostě neustoupí. Nastávající kmotr nám napsal, že určitě přijede a že se na nás všechny moc těší. V den, kdy se křtiny konaly, se sjeli všichni příbuzní. Jen náš kmotr pořád nikde. Celou dobu jsme doufali, že dorazí třeba až do kostela. V té době ještě nebyly mobilní telefony, takže jsme se s ním nemohli rychle spojit, abychom zjistili, co se děje. Propadli jsme zoufalství, když i v kostele nikdo nečekal. Asi po půl hodině jsme se začali s manželem domlouvat, koho určíme za náhradního kmotra. Byli jsme nešťastní a nervózní a k tomu všemu začal náš syn plakat. Nejraději bych celé křtiny zrušila, ale už se nedalo nic dělat. Manžel šel přepisovat doklady o změně kmotra, když vtom klaply dveře a v nich se objevil obrovský medvěd v tričku. Nesl ho někdo, kdo přes něj vůbec nebyl vidět. Najednou manžel od stolu zvolal: "Honza!" Ten se začal omlouvat, že chtěl počkat u kostela, ale že ho nenapadlo, že na tak malém městě jsou kostely dva. A on čekal u toho druhého. Opět jsme tedy prosili pana faráře ozměnu dokladů u kmotra a šlo se křtít. Křtiny už proběhly v pořádku a my jsme šťastní, že Lukášovým kmotrem se stal právě on. JARMILA, Olomouc
