Mariovi v jeho čtyřiapadesáti letech objevili nádor na mozku a prognóza do budoucna nebyla vůbec veselá. Vlastně – nebyla u něj ani nějaká budoucnost. Poslední tři měsíce před smrtí zůstal upoutaný na nemocniční lůžko a měl jen jedno jediné přání: aby se znovu setkal se svými kolegy a chlupáči. Pracoval totiž pětadvacet let jako chovatel v rotterdamské zoo. Jeho přání mu bylo splněno. 

Další pacient v Holandsku trpěl nevyléčitelnou chorobou a posledních pár měsíců byl uvázán na nemocniční lůžko. Když ho jednou sanitkou převáželi z jedné nemocnice do druhé, svěřil se řidiči sanitky, že by si přál naposledy v životě vidět kanál Vlaardigen. Chtěl na chvíli setrvat na slunci, cítit vítr a svěží vzduch a přitom pozorovat lesknoucí se hladinu. Řidič Kees Veldboer mu jeho přání splnil.

Tento pacient si přál ještě naposledy vidět oceán.

Autor: facebook.com

Setkání s rodinou i chvíle slávy

Brzy poté Keese napadlo založit neziskovou organizaci Ambulance Wish Foundation, která pomáhá lidem plnit jejich poslední přání. K tomu jim slouží vyškolený zdravotnický personál, který pacienty vždy doprovází na místo, které by chtěli ještě navštívit, případně za atrakcí, kterou by si ještě chtěli naposledy užít. 

Přání se snaží splnit komukoliv, kdo už na to sám nemá síly a komu na to nezbývá příliš času. Bohužel mezi těmito žadateli jsou i malé děti, které si ještě ten život nestihly pořádně ani prohlédnout. Ty si přejí třeba zahrát si v hudebním klipu nebo se na jeden den stát vojákem. 

Zakladatel Kees Veldboer v rozhovoru pro BBC vypráví i příběh o paní, která si přála naposledy se podívat do svého bytu. V obývacím pokoji pak zůstala ležet několik hodin a jen se rozhlížela kolem. Přehrávala si před očima svůj život. Častými přáními jsou ale hlavně ta týkající se rodinného kruhu. Jako vidět svého novorozeného vnuka nebo užít si oslavu blízké osoby.