Pátek 1. listopadu 2024
Svátek slaví Felix, zítra Tobiáš
Polojasno 14°C

Nikdy není pozdě

Začal další rok a já jsem v tomto přelomovém období bilancovala svůj život. S překvapením jsem si uvědomila, že loňský rok byl vůbec poprvé v mém životě úplně šťastný a klidný. Potvrdilo se mi, že začít nový život se dá kdykoliv, v kterékoliv chvíli a v jakémkoliv věku.

V mém životě je mnoho etap, na něž bych raději zapomněla, ale pohled na dvě dospělé dcery mi to nedovolí. Měla jsem krásné dětství. Škola, prázdniny u dědečka a babičky, ve volných chvílích diskotéky, spousta přátel a první láska... Až jednoho dne, ani nevím jak, jsem stála ve svatebních šatech a večer jsem už byla "paní". Za dva roky jsem, bohužel, zjistila, že "první" ještě vůbec nemusí znamenat ten "pravý". Byli jsme oba příliš mladí na to, abychom věděli, co manželství obnáší. Zůstaly nám z něj dvě děti a vzpomínky na množství urážek, ponižování a zdlouhavý rozvod, po kterém si šel každý svou cestou. Objevil se "druhý". Zaujal mě hlavně tím, jak se choval k mým dvěma dcerám. Získal si je za pár dnů. Na dětství se svým náhradním otcem obě nikdy nezapomenou. Věnoval jim každou svou volnou chvíli. Přišlo však "období podnikání", které velmi výrazně zasáhlo do našeho života. Žárlivost, nedůvěra, alkohol, posezení s kamarády, peníze... Zničilo to všechno krásné, co jsme společně vybudovali. Po sedmi letech jsme se vzali a po dalších třech jsme se rozvedli. Začala jsem znovu od začátku. S dospívajícími dcerami, bez peněz, bez nábytku, ale hlavně s prázdnou duší. Nikdy však nebylo tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. Přežila jsem utahování opasků, žila ze dne na den a čekala jsem na zázrak. S maminkou jsem začala jezdit do lázní - jako garde, aby si mohla zatancovat. Sama jsem netančila, stačilo mi, že posedím mezi lidmi a poslouchám hudbu. Až přišel jako v pohádce ON se slovy: "Smím prosit?" "Netancuji, neumím to," odpověděla jsem. "Já taky ne, naučíme se to spolu." Jiskra, která mezi námi přeskočila, nezhasla. Od toho dne se můj život proměnil v ráj, který trvá už osm let. Jen se bojím, že právě teď nastávají kritická léta. Přesto se můj současný pocit nedá ničím zaplatit - žiji s člověkem, kterého nadevše miluji, dělím se s ním o radosti i starosti. I u nás se samozřejmě někdy zablýská a vybuchne hněv, ale pak vždycky vysvitne sluníčko a krásné usmiřování rozhodně stojí za to! Dnes už máme čtyři děti, i když jsou z různých manželství. Do rodiny přibyl jeden zeť a rýsuje se i nadějná nevěsta, nedávno nám přibyla první vnučka... A tak se naše rodina, i když bez papírů, pěkně rozrůstá. A ve štěstí.

Související články