Středa 23. září 2020
Svátek slaví Berta, zítra Jaromír
Oblačno, déšť 22°C

Žena tvrdí: Duch mé mrtvé matky mi pomohl zvládnout předčasný porod!

14. srpna 2014 | 06:00

I když většina z nás na duchy nevěří, nelze popřít, že věci "mezi nebem a zemí" existují. Důkazem je zážitek, na který mladá žena nikdy nezapomene. Při komplikovaném porodu ji k lůžku přišla podpořit její matka. Na tom by nebylo noc divného, kdyby ovšem už čtyři měsíce nebyla po smrti.

"Byl to už můj čtvrtý porod. Ty předchozí proběhly vždy bez jakýchkoliv komplikací. Nikdy jsem neměla velké bolesti. Tentokrát to ale bylo jiné. Začala jsem rodit o 14 dní dřív. Při každé kontrakci jsem měla pocit, že celým mým tělem prostupuje oheň. Nepomáhalo to, že vedle mé postele stál manžel Pete, ani uklidňující slova porodní asistentky. Cítila jsem se najednou hrozně osamělá," svěřila se Charlotte britskému deníku Daily Mail.

Bolest ji doslova spalovala, měla pocit, že se místnost kolem ní točí. Se slzami v očích se proto otočila ke zdi a dala průchod svým citům. Věděla, že porodit prostě musí. Asistentka někam odešla a v místnosti s ní zůstal jen Pete. "Najednou jsem si ale uvědomila, že je s námi v místnosti ještě někdo třetí. Věděla jsem ale, že ta osoba v dlouhé džínové sukni a pletené vestě, kterou jsem si pamatovala z dětství, nepřišla dveřmi. Zkrátka se tam před mou postelí najednou objevila," vzpomíná žena, která v postavě poznala svoji matku.

Duch
Jenže ta už byla čtyři měsíce mrtvá. Zemřela, když byla Charlotte v 5. měsíci těhotenství. Navíc si nikdy neužila ani jedno ze svých vnoučat. Kvůli tragické nehodě, která se jí stala když jí bylo 52 let, zůstala tělesně i mentálně postižená. Její dceři tehdy bylo šestnáct.

"Byla to ta nejúžasnější matka na světě! Když jsem ji chodila s dětmi navštívit, bylo mi líto, že ji nikdy nepoznají. Jenže ona jakoby žila mimo tento svět. Nebyla schopná vyjádřit štěstí, smutek, ani nic jiného. Když v prosinci loňského roku zemřela, byla jsem silně rozrušená, ale snažila jsem se hledat útěchu v mých třech dětech a co nejvíc se soustředit na toho čtvrtého malého človíčka, který se měl v květnu narodit," říká Charlotte.

Ilustrační foto
A tahle žena teď najednou stála u její postele, usmívala se a mluvila na ní. "Pojď ke mně," říkala. "Následuj mě. Pojď a zase budeme spolu." Pak ztichla. Když ale na Charlotte přišla další kontrakce, znovu promluvila. "Jsem tady, stačí jen přijít ke mně," pronesla.

Přesto ale Charlotte necítila strach. Věděla, že se její maminka vrátila jen kvůli ní, aby jí v těžkých okamžicích pomohla. "Když jsem ji tam tak viděla, cítila jsem jen úlevu. Chvíli jsem si dokonce myslela, že mám halucinace, ale ona tam opravdu byla. Její přítomnost pro mě byla hluboce uklidňující."

S matkou po boku tak porod nakonec proběhl bez dalších komplikací. Když Charlotte v náručí konečně držela svého novorozeného syna, maminka z místnosti odešla. Stejně tak hladce a tiše, jak před tím přišla. Věci mezi nebem a zemí se zkrátka dějí...