Od čtrnácti let dostávala Hannah Christmas (34) antidepresiva a sedativa, aby utlumili její psychickou poruchu. Lékaři si mysleli, že trpí poruchou osobnosti, zatímco skutečnou příčinou jejích výkyvů nálad byla premenstruační dysforická porucha. Ta se léčí pouhým podáváním hormonu estrogen. Touto extrémní formou premenstruačního syndromu trpí necelých pět procent žen a je to způsobeno hormonální nerovnováhou. Během toho má žena velké bolesti a enormní výkyvy nálad.  

Po většinu svého života byla Hannah Chistmas považována za duševně nemocnou. Často se musela potýkat s výpadky paměti a depresemi. V těžších chvílích nebyla ani schopna souvisle číst a psát. Měla pocit, jako by jí mozek přestal úplně fungovat. Lékaři jí brzy diagnostikovali závažnou emoční poruchu a jako léčbu používali antidepresiva a sedativa. Nic z toho ale nedokázalo úplně potlačit problémy, které měla.

První příznaky se objevily v jejích čtrnácti letech. „Moje nálada se začínala čím dál tím více zhoršovat. Měla jsem hrozné výkyvy nálad a nedokázala jsem se pořádně soustředit,“ popisuje Hannah. Dalšími symptomy jsou bolest hlavy, nadýmání, bolest prsou a zad a emoční nesrovnalosti. To vše se záhy objevilo. Na vysoké škole trávila většinu času na svém pokoji, kde se jí hlavou honily sebevražedné myšlenky. „Ležela jsem v posteli, koukala do stropu a nebyla jsem schopná na nic myslet, reagovat, vnímat,“ vzpomíná.

Když už se to nedalo vydržet, musela dokonce odejít z práce. Objevila se u ní totiž nespavost způsobená právě premenstruační dysforickou poruchou. První dva týdny v měsíci byla vždycky v pořádku, ale pak to zase přišlo a Hannah měla pocit, že se ocitla v pekle. Příznaky poruchy se totiž objevují týden před menstruací a po ní zase odezní. Když se s tím svěřila lékařům, že takto trpí pouze dva týdny v měsíci, jen pokrčili rameny.

Hrozila jí elektroléčba

Protože tato nemoc není příliš známá a trpí jí pouze pět procent žen, často bývá nesprávně diagnostikována. O ženách s touto poruchou se často hovoří, že trpí syndromem Jekyll a Hyde. „Během deseti dnů před menstruací se ženě začne měnit osobnost. Je to poměrně závažný problém, protože to ničí mezilidské a partnerské vztahy,“ vysvětluje profesor John Studd, jehož specializací je právě tato choroba. Jeho slova potvrzuje i Hannah, které její porucha nedovolila udržovat normální mezilidské vztahy.

Dvacet let absolvovala nejrůznější vyšetření, ale žádný z lékařů jí nedokázal určit tu správnou diagnózu. Jeden z doktorů dokonce doporučoval elektrošokovou terapii, která se používá až při opravdu těžkých stádiích schizofrenie. „To mě opravdu vyděsilo,“ říká Hannah.

Byla by schopná snad i podstoupit elektroléčbu, jen aby to utrpení už skončilo. Až se jednoho dne bavila se svojí kolegyní o symptomech nemoci. A právě ta jí řekla, že by mohlo jít o premenstruační dysforickou poruchu. „Když jsem si o tom začala zjišťovat víc, najednou mi to vše dávalo smysl. Našla jsem pana profesora Studda a vydala s k němu na konzultaci,“ říká. Ten vedl několik výzkumů zabývající se účinky hormonální terapie na premenstruační dysforickou poruchu, zvláště v případě estrogenu. Ten totiž u devadesáti čtyř procent žen zásadně eliminuje příznaky.

Hannah začala brát díky profesoru Studdovi hormonální léčbu, po které se cítí lépe. „Konečně do sebe nemusím cpát všechny ty drogy, které moji náladu ještě zhoršovaly. Teď je mi mnohem lépe, to se vůbec nedá srovnat,“ raduje se Hannah.