2°C
"Od té doby, co jsem zhubla, se cítím skvěle. Stále si ještě zvykám na to, že můžu jít do obchodu, vybrat si tam, co se mi líbí a vědět, že mi to padne. Třeba teď jsem si koupila šaty, první od mých šestnácti let. Mé vůbec první malé černé. Je to úžasné," říká devětatřicetiletá matka čtyř dětí z anglického městečka Penshaw.
Za dva a půl roku shodila více než sto kilo. Uvědomila si totiž, že pokud bude stále přibírat na váze, zemře. Rozhodla se proto podstoupit bypass žaludku. A dobře udělala. Její radost však poněkud kazí vytahaná kůže, která teď její tělo "zdobí". Má strach, že se téhle přítěže nikdy nezbaví. Na plastickou operaci totiž nemá peníze.
Přibírat Kerry začala po porodu své první dcery Hayley (21). Podle svých slov se v jídle rozhodně nijak neomezovala. "Moje maminka odjakživa pořád hubla a zase přibírala. Nechtěla jsem se chovat stejně. Dokud jsem byla šťastná, nezajímalo mě, kolik vážím," vzpomíná.
Večeře si obvykle nechávala vozit, protože to bylo jednodušší, než vařit doma. Během dne se ládovala pytlíky chipsů, čokoládou a smaženým jídlem. A ručička na váze nezadržitelně stoupala, až se zastavila na sto pětasedmdesáti kilech.
"Neuvědomila jsem si, jak jsem obrovská, dokud jsem nezjistila, že se nevejdu do těch největších džín, které v obchodech mají. Navíc jsem nedokázala vyjít ani tři schody bez zadýchání, do obchodu na konci ulice jsem musela jezdit autem, protože bych tam nedošla," říká Kerry.
Tehdy si uvědomila, že když s tím rychle něco neudělá, do pár let zemře. Navštívila proto lékaře, který jí předepsal léky na potlačení chuti k jídlu. ty ale nezabraly. Doporučil jí proto bandáž žaludku. Před tím však musela zhubnout pětadvacet kilo. Dokázala to a bypass podstoupila.
Po třech letech je o více než sto kilo lehčí, zdravější a znovu plná energie. Jediné, co jí trápí, je vytahaná kůže, která už neměla tu elasticitu, aby se stáhla. Na operaci, která by jí přebytečných kožních laloků zbavila, ale nemá peníze.
