Kvůli onemocnění páteře a kostí upoutána na invalidní vozík a za svůj život už utrpěla více než dvě stě zlomenin. Přesto, že má těžký zdravotní postih, snaží se vychutnávat si to, co jí osud nadělil, plnými doušky a konečně se jí splnil i její velký sen. Ani sama stále nedokáže uvěřit tomu, že je konečně mámou.

Když se Marie narodila, lékaři předpokládali, že se nedožije dospělosti. Její bratr na stejné onemocnění zemřel jako devítiletý a tak vyhlídky do budoucna nebyly právě nerůžovější. Žena má kromě onemocnění páteře a kostí vlastně pouze polovinu funkčního těla, ale nikdy se nevzdala myšlenky na to, že by se jednoho dne mohla stát matkou. Podle ní se určitě najdou lidé, kteří budou tvrdit, že něco takového by jí měli zakázat, ale ona je přesvědčena, že jí zdravotní postižení nemůže zastavit v tom, aby byla úžasným rodičům.

Vždyť jí nepřející by si nikdy nepomysleli snad ani to, že by se do ní někdo mohl zamilovat a oženit se s ní, ale v tom se také velmi mýlili. V roce 2002 se nechala zaměstnat jako recepční ve škole, kde potkala Dana, který přišel dětem přednášet o své práci planetárního vědce. Nejprve si jen chatovali, pak se setkávali a nakonec spolu cestovali po celé Evropě. Marie dokončila první stupeň vysoké školy v oblasti vzdělávání a sociální politiky, ale po čase dvojici začalo něco chybět. Vlastní dítě...

Kvůli jejímu postižení to nebylo snadné, ale podařilo se jim získat kontakt na agenturu, která hledala náhradních rodičů a po 18 měsících dvojici zazvonil telefon, že si je jedna maminka vybrala. Do dvou měsíců od použití Danových spermii žena otěhotněla a o dalších 20 týdnů se už páreček mohl těšit na to, že se jim narodí syn. Z radosti šli nakoupit kopec modrého oblečení a v červnu se konečně i vzali. Malý Mark přišel na svět v listopadu a vážil 3,6 kila.

Už v porodnici dostala Marie děťátko do náruče a o den později si ho mohla vzít domů. Připouští však, že starat se o něj není až tak jednoduché, když je Dan v práci, protože jí s přebalováním plenek a krmením musí pomáhat někdo jiný. Kromě toho za pár let bude Mark vlastně stejně velký jako ona, ale doufá, že do té doby si užije ještě hodně mazlení a pěkných chvil.

Dvojice uvažuje, že časem by přijala i dalšího člena rodiny, ale nyní má oči pouze pro svého prvorozeného syna. Marie doufá, že bude žít alespoň do šedesátky a věří, že její příběh pomůže lidem se zdravotním postižením jít si za svými sny.

http://www.mirror.co.uk/news/real-life-stories/ive-half-body---not-3126378