Tomáš byl o čtrnáct let starší a zadaný. To mu ale nebránilo pobláznit hlavu osmnáctiletému naivnímu děvčeti. Zakrátko po mém nástupu jsme spolu prožili krátký románek. Uzavřel ho tím, že jsem pro něj důležitá, úžasná, miluje mě, ale nemůže opustit svou partnerku, protože je svazuje příliš mnoho společného.

Víc než tři roky jsem vedle něj pracovala a trávila každý den v práci po jeho boku. A ani jeden z nás nepřipomněl, co se mezi námi stalo. Ale pokud on zapomněl, já ne. Pořád jsem ve skrytu duše doufala, že si uvědomí, že k sobě patříme, že ho miluju a chci s ním být.

Nenáviděla jsem jeho partnerku, kterou jsem ani neznala. Viděla jsem ji jen jednou na firemním večírku. A samozřejmě jsem hned usoudila, že se k sobě vůbec nehodí, a odhalila jsem na ní všechny možné i nemožné chyby a nedostatky. Nenáviděla jsem ji za to, jak se na něj dívá, usmívá a chová se k němu.

Když jsem konečně pochopila, že jsem pro něj nikdy nebyla důležitá a získal ode mě jen to, co chtěl, znovu mi vyznal lásku. Jako by vycítil, že nade mnou ztrácí vliv, zkusil to znovu. A já neodolala. Věděla jsem, že dělám chybu, ale nedokázala jsem ho odmítnout.

A scénář se opakoval. Pár týdnů si se mnou užil, a když to začínalo být nebezpečné a hrozilo, že by to mohlo prasknout, opustil mě se stejnými slovy jako předtím. Nechala jsem se zase nachytat na sladké řeči. Něco se však změnilo. Už nebyl mým vysněným mužem, tentokrát se mi zhnusil. Přátelský kontakt s ním jsem přerušila úplně a pracovní omezila na minimum.

Několik měsíců potom mě jeho přítelkyně Simona pozvala na kávu. Nechápala jsem proč a byla jsem z toho hodně nervózní. Věděla jsem, že nemám důvod k ní cítit nenávist, protože za nic nemůže. Byla jeho obětí stejně jako já. Nakonec jsme spolu proseděly a propovídaly téměř čtyři hodiny a bylo nám spolu dobře. Nic netušila, jen mě chtěla poznat.

Začaly jsme se scházet častěji. Ani jedna z nás ale nechtěla, aby to Tomáš věděl, i když každá z jiného důvodu. Za chvíli jsme se se Simonou setkávaly skoro každý den anebo jsme si volaly. Pojilo nás něco zvláštního. Možná to, že jsme se navážely do stejného muže, a on ani jedné z nás neuměl dát to, co jsme chtěly a potřebovaly.

Vždycky jsem jí život s Tomášem záviděla, ale ona s ním nebyla šťastná. Přesto ho nedokázala opustit. Stala se mou nejlepší přítelkyní a já jsem jí nakonec musela říct, co se mezi mnou a Tomášem stalo. Věděla jsem, že ji raním, ale cítila jsem, že to musím udělat. Aby pochopila, že ji s ním nečeká růžová budoucnost. A také proto, abych si očistila svědomí.

Rozešli se. Potom se zase dali dohromady. A zase se rozešli. Definitivně. Zvláštní je, že se na mě nikdy nezlobila. Naše přátelství to upevnilo. Měla sice krátké období, kdy se mnou nechtěla být v kontaktu, potřebovala si všechno srovnat v hlavě. Ale trvalo to krátce a brzo jsme byly přítelkyně jako dřív.

Zato Tomáš mě nenáviděl. Nadával mi, vyhrožoval a ponižoval mě. Před Simonou o mně lhal, aby se očistil. Ale ona mi věřila. Po provalení našeho tajemství jsem z práce odešla a už se s ním nepotkala. Nebyl v mém životě tak důležitý, jak jsem si myslela. Jeho úkolem bylo jen to, abych se seznámila se svou nejlepší přítelkyní Simonou. A já nikdy nevymažu z paměti den, kdy jsme se spolu seznámily. Je výjimečná.

Čtenářka Eva