„Bydlíme na okraji Písku často chodíváme na dlouhé procházky. Tehdy byla hezká, ale studená sobota, tak jsme si řekli, že si túru trochu zkrátíme cestou přes les. Tam jsme Betynku viděli naposledy,“ vzpomíná paní Hana. Fenka zmizela, jako by se propadla. 

Odběhla příliš daleko? 

„Hledali jsme ji skoro do půlnoci. Ráno jsme začali nanovo a okruh jsme rozšiřovali. Všechno marně,“ vypráví důchodkyně. Večer už bylo jasné, že fenku asi hned tak nenajdou, že odběhla někam, odkud nenašla cestu zpátky. 

„Vůbec jsme nechápali, jak se mohla ztratit. Byla hodná, poslušná… Vlastně to vůbec nedávalo smysl. Manžel si dodneška myslí, že ji někdo za lesem naložil do auta a odvezl pryč. Možná i v dobré víře. Jinak by se určitě vrátila,“ říká paní Hana. 

Na všechny strany 

Rodina začala dělat i nemožné, aby svého čtyřnohého miláčka dostala zpátky: „Obvolali jsme všechny útulky v Čechách a potom i na Moravě. Nakoupili jsme za dva a půl tisíce korun dopisy a známky a napsali jsme na všechny obecní úřady v celé republice. Včetně malých vesniček.“ 

„Dopisy s kopií fotky jsme poslali i do hospod a obchodů s potravinami, u kterých se nám podařilo dohledat nějakou adresu. Obrázek Betynky visel snad na každém stromě v okolí,“ přidává se k vyprávění pan Tomáš. Po fence se ale slehla země.

Bára Poláková: Miluju květiny, ale nerada je zalévám!

Marné naděje 

„Když jsem ve městě potkávala známé, kteří se na Betty zeptali, vždycky jsem se rozbrečela,“ vypráví paní Hana. Jednouk rodině svitla naděje. To když zavolala mladá žena z vesnice u Nymburka ve středních Čechách, že podobného psa viděla u lesa za městem. 

„Hned jsme tam s manželem jeli a sedm hodin jsme Betku hledali. Zase bez výsledku. Tehdy to zlomilo i muže. Dokonce jsem musela zpátky domů řídit já,“ vzpomíná důchodkyně. 

Česká Lassie 

Běžely týdny a Betynčin pelíšek byl stále prázdný. „Máme malý domek se zahrádkou, odpadkový koš stojí před brankou. Jednou jsem byla vysypat smetí. Najednou slyším za zády takové štěkavé kňučení. Otočím se a vidím, jak ke mně běží Betty. Sekundu jsem si myslela, že mám vidiny, ale byla to ona! Vyhublá, špinavá, měla průjem, jedno oko zahnisané, ale byla zpátky. Po dvou měsících!“ 

„Jestli ji opravdu viděli až u Nymburka, tak to měla domů obrovský kus cesty. Vůbec nechápu, jak to mohla zvládnout. Asi se nikdy nedozvíme, co se vlastně stalo, ani kde všude byla. Určitě se ale toulala, to by nebyla tak zubožená. Považuji za zázrak, že trefila domů. Všichni nám říkají, že je to taková česká Lassie,“ dodává paní Hana a tečou jí slzy. 

Zase ve formě

Betynka je dnes zpátky ve formě, zdravá jako řípa, a pěkně přibývá na váze. Zotavení nutně potřebovala: veterinář zjistil, že během svého „výletu“ prodělala ke všemu možnému i těžký zápal plic. Na procházkách ji ani nemusí volat zpátky. Své páníčky si teď pořád hlídá sama.