Přebral jsem, byla to chyba

Kuba si jako obvykle v pátek vyšel s kamarády do pivo. „Vypil jsem toho celkem dost, ve středu se mi narodil synovec, tak jsem to chtěl pořádně oslavit,“ vypráví mladý muž. Cestu domů dobře znal, a asi ve dvě hodiny po půlnoci se z hospody vytratil. Vzal to zkratkou.

Hlava do koše

„Nevím, co mě to napadlo. Měl jsem v sobě osm panáků a asi deset piv. Zdálo se mi jako fantastickej nápad, strčit hlavu do kulatého otvoru plastového kontejneru na separovaný odpad – konkrétně na sklo. No a tak to celé začalo: hlavu jsem tam dostal bez potíží, ale vyndat ji nešlo. Rval jsem ven krk silou, ale prostě jsem tam uvízl. Byl jsem dost pod parou, takže chvilku jsem si z toho dělal i legraci. Panikařit jsem začal asi tak po deseti minutách. Začal jsem křičet o pomoc,“ vypráví Kuba.

Liduprázdno

Kontejnery na separovaný odpad stály na Jakubově cestě domů v liduprázdné ulici pod lesem. „Ono tam nebylo ani živáčka, když mě ta kravina napadla. Proto jsem to možná i udělal. Pak jsem doufal, že v nejhorším počkám do rána, snad mi někdo pomůže hlavu vyndat nebo zavolá hasiče,“ vypráví Jakub.

Místo pomoci – kalhoty dolů

Když už se smiřoval s tím, že s hlavou v odpadcích si postojí do rozednění, uslyšel kroky. „Začal jsem volat o pomoc. To jsem se dočka! Přišel ke mně  chlap, sundal mi kalhoty a normálně mě znásilnil. To už jsem byl úplně střízlivý a totálně v šoku. Řval jsem do toho odpadkáče jako magor, ale nebylo mi to noc platné. Když ten hajzl skončil, akorát mi napůl natáhl zpátky kalhoty a vypařil se. Myslel jsem, že se zblázním.“

Druhá „runda“

Kubově tragédii ale ještě nebyl konec. „Brečel jsem, byla mi zima, bolel mě zadek a ke všemu jsem se pozvracel. Když jsem se asi po hodině malinko vzpamatoval, ten psychopat se vrátil a udělal mi to znovu. Myslel jsem, že je to můj konec,“ vzpomíná na šílený zážitek mladík. Korunou všeho bylo, že ho zuboženého, s kalhotami u kolen a s hlavou v kontejneru našel až v půl sedmé ráno pejskař.  Až on zavolal policii a pak i hasiče. Těm se podařilo nešťastníkovi konečně hlavu z odpadkáče vyprostit.

Beze stopy

Pachatele policie nikdy nenašla. Jakub si půl roku prožíval peklo, protože čekal na výsledky vyšetření. Bál se totiž, jestli ho násilník nenakazil třeba virem HIV nebo žloutenkou. „Výsledky dopadly dobře, ale v pořádku nejsem doteďka. Ty vzpomínky mě stále straší. Do hospody sice chodím pořád, ale domů se nikdy sám nevracím. Když to jinak nejde, beru si taxíka,“ dodává Jakub.