Snažila jsem se totiž vždycky držet pouček, že tchyně nemá poučovat, vychvalovat a nadržovat svému synovi a radit smí jen tehdy, jeli o radu požádaná.

Samozřejmě že i tak občas k nějakému nedorozumění došlo, hlavně když šlo o výchovu vnučky, ale vždy se všechno po čase uklidnilo. Jenže tentokrát divná a dusná atmosféra trvala už nějak moc dlouho.

Nenápadně jsem pátrala, i když to nebylo snadné, protože mladí bydlí v jiném, vzdálenějším městě. Ale po pár narážkách a nechtěně vyslechnutých rozhovorech mi bylo jasné, že má syn pletky s nějakou jinou ženou.

Hned jsem mu řekla, že si to musí vyřešit mezi sebou a ať má pořád na paměti, že má krásnou, zdravou malou dcerku a moc příjemnou, chytrou ženu. Syn sice bydlel stále se svojí rodinou, ale s přítelkyní se rozejít nechtěl. Snacha i vnučka se mi začaly vzdalovat, najednou mi už nevolaly, už jsem nedostávala malou na hlídání.

Blížily se Vánoce a mně začalo být jasné, že tříletou vnučku o svátcích možná ani neuvidím. Jenže já o ni nechtěla přijít. A tak jsem napekla cukroví, naplnila jím krabice a rozjela se za snachou a vnučkou. Ohlásila jsem se, až když jsem stála na parkovišti před jejich domem.

Snacha ze mě velkou radost neměla, ale vnuččino nadšení bylo opravdové. Možná pod tím dojmem a nad kafem s domácím cukrovím jsme si po dlouhé době se snachou promluvily. Snažila jsem se jí vysvětlit, že počínání syna neschvaluji, že je mi to všechno moc líto. Připomněla jsem jí také, že je obě mám moc ráda a jen nerada bych o ně přišla.

Snacha byla dojatá a s pláčem mi sdělovala, že ona také nechce ničit rodinu, ale dlouho to takhle nevydrží. Syn se prý už musí rozhodnout, s kým chce vlastně žít. A tak jsem nandala na talířek ty nejlepší kousky cukroví, vzala malou a šla s ní na procházku. Snaše jsem řekla, aby si se svým mužem promluvila o samotě, až přijde za chvíli z práce domů.

Nebylo to tak jednoduché, jak to vyzní a nešlo to tak rychle, jak to píši, ale od té doby se o přítelkyni přestalo mluvit. Já jsem díky vnučce zažila nádherné Vánoce. Od té doby všichni věříme, že nic se nemá řešit překotně a hlavně s hladovým žaludkem. A že na problémy jsou nejlepší vanilkové rohlíčky.

Čtenářka Jitka