Spisy mluví za vše. Když ji hasiči našli ležet v dětské postýlce, vypadala prý jako spálená plastová panenka. Byla úplně černá. Tragédie se stala 21. listopadu roku 1998, když Juliin tehdejší manžel Paul (38) odjel do práce.

„Terri vždycky skvěle spala, ale ten den jsem ji nemohla vůbec uspat. Nechápala jsem, proč nemůže zabrat! Nikdy jsem nekouřila v domě, a nevím, co mě to tehdy popadlo. Bylo to hloupé. Když jsem Terri ukládala, cigaretu jsem položila u ní v ložnici a zapomněla na ni. Stále plakala, ale já jsem byla rozhodnutá nechat ji vybrečet, až se unaví a usne. Rozhodně jsem tam tu cigaretu nenechala úmyslně,“ říká Julie.

Její tělo bylo jako kámen

Ale Terri plakala čím dál víc, až Julie vešla do pokoje. „Zpanikařila jsem. Všude byly plameny a kouř, že jsem neviděla ani na krok. Okamžitě jsem volala hasiče, snažila jsem se požár uhasit. Spousty lidí se mě ptaly, proč jsem pro dceru nedošla. Já nevím. Prostě jsem byla v šoku.“

Záchranáři, kteří Terri odnesli z plamenů vzpomínají: „Nikdy jsem neviděl nikoho tak extrémně popáleného. Její tělo bylo tvrdé jako kámen. Nikdo nečekal, že by snad mohla přežít.“

Je to vůbec moje dítě?

"Když jsem ji poprvé uviděla, byla úplně oteklá, ani jsem nevěděla, jestli je to doopravdy ona. Nesměla jsem se jí dotknout, bylo to strašlivé,“ pláče její matka.

Když se Terri začala pomalu uzdravovat, byla s ní i Julie. „Chovala jsem jí, ona se na mně podívala a řekla: „Máma.“ Všechno to bylo moje chyba, a já jsem si to tak vyčítala. Nikdy nezapomenu, jak na mě koukala. Měla v očích tolik lásky.“

Neviděla jsem ji dlouhých osm let

Po šesti měsících v nemocnici, se Terri uzdravila natolik, že mohla jít domů. Její otec se vzdal práce a zlstal s dcerou doma. Matka se sbalila a odešla. Se svou dcerou se neviděla dlouhých osm let! Když bylo Terri jedenáct, setkala se poprvé se svou matkou od doby, kdy se stala ta obrovská tragédie. „Když jsme se uviděly, bylo to, jaqko bychom se ani nikdy nerozdělily. Objímaly jsme se a líbaly.“

Myšlenky na sebevraždu

Nic ale není dokonalé. Opět nastala dlouhá odmlkla a Julie svou dceru viděla naposledy před dvěma lety. Julie ví, že je její dcera velmi silná a se vším se dobře vyrovnala. Sama ale přesto často myslí na sebevraždu. Trápí jí výčitky svědomí.

„Je snadné předstírat, že nemám dítě. Ale já ho mám a přiznám se k ní, ať už mě lidi soudí nebo ne. Miluji ji celým svým tělem i duší a navždy budu,“ uzavírá  se slzami v očích Julie.