Ještě před dvěma lety jsem si neměla na co stěžovat. Měla jsem báječného muže, tři skvělé děti, dům, auto, chatu. Říkala jsem si, že nás dva nemůže nic rozdělit. A přece to chtěl osud jinak.

Jednou v noci se muž nevrátil z posezení s kamarády. Druhý den jsem ho sháněla všude možně, nikde nebyl, obvolala jsem i nemocnice, nic. Byla jsem zoufalá. Čekala jsem ještě celý den a pak oznámila jeho zmizení na policii.

Dlouhé týdny jsem žila v absolutní nejistotě. Stále jsme ale doufala, že se objeví mezi dveřmi, že mi zavolá na mobil, že je v pořádku. Nic z toho se ale nestalo. Jednou v podvečer zazvonila u našich vrat policie a sdělila mi, že mého muže našla oběšeného v lese.

Nevím, proč to udělal

Proč to udělal, jsem už nikdy nezjistila. Nenechal dopis na rozloučenou. Vůbec nevím, co ho k tomu vedlo, dluhy jsme neměli, žádné zásadní problémy řešit nemusel. Snad ho jen mohla zradit jeho nemoc, deprese, se kterou se léčil dlouhá léta, opravdu nevím…

Následující dny a týdny jsem zvládala jen s vypětím sil, připadala jsem si jako v mlžném oparu, musela jsem totiž být pod silným vlivem léků. S dětmi mi naštěstí pomáhala rodina a sousedé, bez nich bych se tenkrát vůbec neobešla.

Najít práci byl problém

Bylo to velmi kruté, zvlášť když jsem byla do té doby s dětmi velmi dlouho doma a najednou jsem si měla hledat práci. Ano, nějaká volná místa byla, ale když jsem personalistům řekla, že mám doma tři malé děti, všichni vycouvali.

Nikdo mě nechtěl zaměstnat. Naštěstí pomohla kamarádka. Pouštěla se do podnikání a chtěla, abych do toho šla s ní. Obě jsme byly vcelku zručné švadleny, takže jsme měly v plánu rozjet šití kabelek na zakázku. Začátky byly krušné, sotva jsme si vydělaly na základní živobytí.

Na muže nemám pomyšlení

Po půl roce se to však naštěstí zlomilo, zakázky se jen hrnuly a my časem musely najmout další pomocné síly. Práce mi alespoň pomáhala léčit bolavé srdce. Byla pro mě vysvobozením. Na muže ale nemám ani pomyšlení.

Nedovedu si představit, že bych se mohla zamilovat. A to se mi přitom už dlouhé měsíce dvoří jeden náš dodavatel látek. Jde na to opravdu rafinovaně a nedá se vůbec odradit.

Snad si zase najdu vztah

Nemůžu říct, že by se mi nelíbil, je to velmi charizmatický chlapík ve středním věku, navíc finančně dobře zajištěný, ale prostě čas ještě bolavé srdce nevyléčil. Nikdy bych si nepomyslela, že to může tak dlouho trvat.

Sice přijdou chvilky, kdy mi doma spřízněná duše opravdu chybí, hlavně večer, kdy uložím děti, ale říkám si, že by to vůči novému muži nebylo fér. Doufám a těším se, že jednou přijde chvíle, kdy toho pravého poznám a nenechám ho utéct.

Čtenářka Karla

Těhotná po čtyřicítce: Už jsem to vzdala, ale stal se zázrak