Děvčátka byla srostlá od hrudní kosti k pupíku a měla společná střeva, játra a membránu kolem srdcí. Když se 1. května 1985 narodily, každá vážila jen 1,8 kg a Carly měla díru v srdci a žloutenku. Lékaři chtěli s operací počkat, až budou silnější, Carlyn zdravotní stav ale vyžadoval rychlý zákrok.

Složitá operace
Srdce i játra se chirurgům podařilo rozdělit. Během dvanáctihodinové operace ale obě sestry málem zemřely na ztrátu krve. V dalších týdnech se Holly uzdravovala, Carly se ale ztrácela před očima a po šesti týdnech zemřela na srdeční komplikace. I když si Holly sestru nepamatuje, i dnes cítí, že jí chybí kus jí samotné. „V důležitých okamžicích svého života Carly hrozně postrádám,“ svěřila se Holly. „I když už byly oddělené, obě holčičky se smály a plakaly ve stejnou chvíli. Pouto, které mezi nimi vzniklo, nemohla zničit ani operace, ani smrt jedné z nich,“ říká dojatě maminka Gillian.

Jedna z milionu
Jako siamská se narodí jedna z dvou set tisíc dvojčat. Pokud se z jediného vajíčka tvoří dvě embrya a vajíčko se nedostatečně rozdělí, dochází k početí siamských dvojčat a ta mají méně než 20procentní šanci přežít. Holly je tak jednou z milionu, která přežila. Rodiče příběh svých dcer poskytli médiím ještě před operací. BBC o Hollyně prvním roce života natočila dokument.
„Poprvé jsem dokument viděla, když mi bylo sedm. Byla tam i moje o tři roky starší sestra Lori. Měla jsem pocit, že se dívám na život někoho jiného,“ vzpomíná Holly. Rok pak měla imaginárního přítele. „Tím přítelem byla Carly. I když jsme se neznaly, pouto bylo silné,“ vypráví Holly. Ve dvanácti začala mít mindrák ze své jizvy. Snažila se ji skrývat, aby se jí spolužačky nevyptávaly. „Tehdy jsem začala onu nešťastnou událost opravdu nenávidět,“ vypráví roztrpčeně Holly, která toužila jen být stejná jako ostatní.
Nenáviděla sama sebe
Podruhé dokument viděla ve třinácti. Chtěla o sobě a o Carly vědět co nejvíc věcí. „Stála jsem celé hodiny před zrcadlem a moje tělo mi připadalo cizí,“ vysvětluje Holly. „Když jsem viděla dvě maličká miminka srostlá k sobě, všude kolem nich dráty a přístroje... Přišlo mi to úplně jako z jiné planety,“ říká Holly i dnes vyděšeně. „A pak záběry z Carlyna pohřbu. Tehdy jsem začala mít výčitky, že jsem to já, kdo přežil. Její rakev nebyla větší než krabice na panenky. Pocit viny mě provází dodnes,“ říká Holly.
Rodiče ji tehdy ujišťovali, že Carly zemřela kvůli slabému srdci, ne kvůli oddělení. Pocit klidu našla až na hřbitově v Essexu, kde je Carly pohřbena. Cítila, jak moc toho kvůli Carlyně smrti ztratila. Na hřbitov pak jezdila pravidelně hledat klid.

Schovávaná před světem
„Všem jsem tvrdila, že je to po nehodě. O tom se totiž nevtipkuje,“ ospravedlňuje svoji malou lež. Bála se, aby se jí někdo neposmíval. Ve třinácti podstoupila plastickou operaci, která jí jizvu vyhladila. Ve dvaceti odešla studovat psychologii na univerzitu. „Zpráva o tom, že jsem ze siamských dvojčat, se roznesla jako požár v suchém poli,“ přiznává Holly. Z vlastní zkušenosti už ale věděla, že nejjednodušší je být otevřená. Měla už několik známostí. Všichni z nich ale naštěstí o její minulosti věděli už předem a ani jeden se jí moc nevyptával. „Naštěstí se ani jeden z nich při pohledu na moje jizvy nelekl a neutekl,“ říká s úlevou.

Setkání s minulostí
S jinými siamskými dvojčaty z péče od profesora Spitze se Holly setkala v jednadvaceti. „Bylo to úžasné. Ale když jsem byla postavena před někoho, kdo své dvojče má, uvědomila jsem si, o co jsem přišla,“ říká smutně. Trvalo jí dlouho, než se smířila s tím, jak se narodila a kým vlastně je. „Dnes už je pro mě jizva jen připomínkou toho, jakou bitvu se smrtí jsem musela vyhrát, a vzpomínkou na Carly, která tolik štěstí neměla,“ uzavírá Holly statečně. „Měly jsme být dvě a mně nezbývá než se snažit, aby na mě Carly mohla být hrdá, jak to zvládám.“