Zpověď prostitutky: Do bordelu rovnou ze školy | Pro ženy | Blesk.cz

Zpověď prostitutky: Do bordelu rovnou ze školy

16. října 2009 | 06:00

1 díl: Blesk přináší příběh dívky, která se živila jako prostitutka. Její zpověď vás zavede do světa, který je pro většinu lidí neznámý. Pět dílů a pět šokujících výpovědí! Seriál začíná právě teď.

Martina (22) žila se sparťanským chuligánem, vymahačem dluhů, a nakonec spadla na úplný okraj společnosti. V 19 letech začala s prostitucí. Jako společnice v nočních klubech zažila násilí i ponižování. „Ze všeho jsem se dostala a nyní chci varovat mladé holky,” říká dívka z Kladna.

Všechno to přitom před třemi lety začalo tak nevinně. Martina přišla o práci, pohádala se s rodiči a odstěhovala se. Potřebovala ale peníze, a tak zareagovala na inzerát, který nabízel „lukrativní práci a velké výdělky.“ Když ji adresa dovedla před noční klub, zalekla se a zmizela. Bohužel touha po penězích byla silnější a na místo se druhý den vrátila. Život se jí otočil o 180 stupňů a v 19 letech začala po nocích prodávat své tělo.

Proč jste se tam vlastně vracela a na »práci« přistoupila?

„Probrala jsem to s kamarádkou a usoudila, že by to nemuselo být až tak špatné. Ujistili mě, že je to docela i čistý, že mě nikdo nebude do ničeho nutit. Za dva dny už jsem jela na svoji první směnu.“

Takže vás v klubu nikdo nepřemlouval?

„Oni se holky snaží přesvědčovat, protože vědí, že je potřebují.“

Měli vaši noví zaměstnavatelé nějaké zvláštní požadavky?

„Chtěli holky ve věku 18 až 25 let. Musí mít osobní kouzlo nebo mít co nabídnout, takové ty barbínky. Ale jsou kluby, kde vezmou i čtyřicetileté a starší.“

Jak často jste do klubu chodila?

„Některé holky chodí denně, jiné mají školu a ty pracují dvakrát týdně. Většina klubů ale požaduje, aby holky chodily minimálně na 3 až 4 dny. Většinou vám vypracují individuální plán. Já jsem pracovala zhruba od 8 večer do 4 až 6 hodin ráno a pak jela rovnou do školy. Chodila jsem do klubu většinou obden. Bylo to hrozné, ve škole jsem usínala a připadala si jako kur...“

Napadlo vás po několika nocích v klubu skončit a začít zase normální život?

„Ono to strašně lehce a rychle přeroste do úplně jiných rozměrů. Nejdřív vám to stačí jednou dvakrát do měsíce, ale pak najednou chcete víc. Můžete si pak koupit cokoliv a chodíte častěji a častěji.“

Pracují v klubech i nezletilé dívky?

„Někde je občanka vůbec nezajímá, žádná smlouva neexistuje. Pro majitele klubu není nic jednoduššího, než sáhnout po mladé hloupé holce. Nezajímá je, že jí zničí život a bude šlapat.“

V té době jste studovala střední hotelovou školu v Kladně. Do nočního klubu jste jezdila do Prahy a trávila tam celou noc. Věděli to vaši spolužáci?

„Říkala jsem, že dělám barmanku v klubu, ale někteří spolužáci to stejně tušili. Našli mé fotky na internetu. Přitom byly upravené a obličej rozmazaný. Tvrdila jsem, že to nejsem já, a šla za vedoucím, aby mi vypracoval smlouvu, že v klubu skutečně pracuji jako barmanka. Dal na internet fotky, jak stojím za barem. Doneslo se to i k rodičům, ti raději věřili té lži. Táta po ránu rozvážel v Praze na Smíchově zboží, a to pouze o jednu ulici výše, než byl klub. Docela jsem se bála, že si mě na ten bar přijde někdy zkontrolovat a najde mě tam dělat nějaké ty prasárny.“

Předpokládám, že když jste na tuhle práci přistoupila, výdělek musel být velký?

„Za noc se dá vydělat…“


Příště čtěte:

O tom, kolik si dívka za jedinou noc vydělá, jak se s nočním klubem dělí o tržbu a jak probíhají zahraniční cesty

Autor: Vít Valenta