Sobota 20. dubna 2024
Svátek slaví Marcela, zítra Alexandra
Oblačno, déšť 8°C

Temperamentní partnery si vybíráme instinktivně

Někdo si bez každodenních hádek ani nedovede manželství představit
11. října 2009 | 18:08

Bytem létaly talíře, mísy s bramborovým salátem, nadávky i slova, která se nedají tlumočit. Lence a Matějovi už před oltářem kdekdo prorokoval jepičí manželství. Hádali se totiž od první chvíle.

Manželství po italsku

„Ze začátku jsem si potřeboval jen vybít vztek, tak jsem občas něčím hodil proti zdi, ale postupem času jsem se snažil Lenku trefit. Nikdo mě nedokáže tak neuvěřitelně rozčílit jako ona,“ přiznává Matěj. Jeho žena se jen usmívá... Na pravidelné vášnivé scény si oba zvykli jako na běžnou součást života. „Zrovna nedávno jsem uklízela ze zdi omáčku, která se na ní rozprskla, ale už si nevzpomínám na důvod našich hádek, vždycky je to nějaká hloupost,“ vypráví jeho žena.

Čtěte také:

Každý důvod je pádný
Když mi nedávno kamarádka Hanka vyprávěla, že několikrát byla ve stavu, kdy by byla schopná svého muže zabít, a jednou už dokonce držela v ruce šroubovák jako zbraň, zajímalo mě, co ji tak strašně rozpálilo. „Nevím, myslím, že po mně tehdy vyjel, protože děti nebyly ještě v půl deváté po večeři, nebo že jsme zbytečně utratila moc peněz, ale nejsem si tím jistá, možná to byla nějaká jiná drobnost,“ snažila se vzpomenout. I ty nejvášnivější scény totiž spouští celkem nevinné situace. Podle internetového průzkumu jsou nejčastější příčinou hádek peníze, pak povinnosti v domácnosti, čtvrtina z nás se dohaduje kvůli příbuzným a dětem.

Autor: SHUTTERSTOCK.COM

Zabiják nuda
Hádky a zloba určitě žádné manželství neposílí, ale mnohem zákeřnějším zabijákem je jejich opak. Z americké studie vyplývá, že skutečně nejvíce párů „dojíždí“ na to, že se jim do vztahu vetře nuda. Ta s sebou přináší odcizení, hledání náhrady a nevěru. „Čím větší nuda, tím vyšší riziko rozvodu,“ tvrdí autoři studie z University of New York. Lenka ji sice nečetla, ale instinktivně si vybrala vášnivého a temperamentního chlapa. Vzhledem k tomu, že sama není žádná puťka, působí jejich naturel občas jako nebezpečná třaskavina. Přesto by neměnila. „Neříkám, že mi jsou naše scény příjemné, ale já si prostě neumím pomoct, a i když vím, že se pohybuji na tenkém ledě, občas ho vyprovokuji, dokud nevybouchne. Stejně tak se dokážu rozvášnit já. Ale to neznamená, že ho nemám ráda,“ vysvětluje Lenka.

Sporem ke zdraví
Jenže ne z každé neshody musí být italská scéna. Občas si s manželem vjíždíme do vlasů všechny, ale afektované hádky plné vzteku nikam nevedou a většinou nepomáhají k řešení problémů. Na druhou stranu zamlčování problémů a polykání křivd může být ještě nebezpečnější. Odborníci tvrdí, že pokud nevyjadřujete své pocity k partnerovi a neříkáte mu, co vás trápí, pak je to také problém. Dokonce to prý zkracuje život. Ideální je řešit problémy v mírné a konstruktivní hádce, kdy věcně hájíte svůj názor a snažíte se dobrat nějakého řešení. Rada psychologů je: hádejte se a dohadujte, ale rozumně. To ovšem není Lenčin a Matějův případ.

Posouvání hranic
Zažila jsem jejich hádku mnohokrát a téměř nikdy jsem nepochopila, o co jim doopravdy jde. „Naše spory snad ani nic neřeší, někdy mi připadá, že k nim hledáme jakoukoli záminku,“ přiznává vášnivý Matěj. Jenže při každé hádce se hranice úcty a slušnosti o kousek posune, takže se partneři napadají s čím dál větší razantností, používají čím dál hrubější slovník a je riziko, že se k tomu přidá i fyzické násilí. Pokud jeden z nich nebude mít vít rozumu, může jejich vztah skončit katastrofou. „Když byly naše výstupy stále častější, začal jsem hledat způsob, jak se jim vyhnout. Dnes se snažím se odejít z bytu dřív, než začnu házet nádobím. A procházka mě opravdu často uklidní,“ dodává.

Autor: SHUTTERSTOCK.COM

Nabídněte mír
Temperamentní ženy občas zapomínají, že mnohem účinnější zbraní než afektovaný ječák a hysterická gesta může být rozvaha. Jestli patříte mezi ty, které se rády hádají, křičí, pláčou, pokuste se do repertoáru zařadit i klid a ticho. Napoprvé to nebude tak snadné, ale stojí to za to. Překvapíte svého partnera, takže bude mnohem ochotnější diskutovat, a o to vám přece jde. „Vím, že někdy mluvím rychleji, než myslím, a často mě to pak mrzí, tak se s tím snažím bojovat. Prostě než něco řeknu, napočítám do deseti. Občas mě to uklidní, takže pak nemám potřebu vyjíždět,“ přiznává moje výbušná kamarádka Hanka.

Happy end na závěr
Zajímá vás, jak dopadl vztah „italského“ páru Matěje a Lenky? Navzdory všem děsivým konfliktům, které zažili, spolu žijí už dvacet let. S přibývajícími roky se zmenšují i jejich třecí plochy, výbuchy jsou čím dál vzácnější a nadělají čím dál méně škody.

CO NA TO PSYCHOLOG?

Odpovídá Lucian Kantor,
Psychoterapeut a poradce pro mezilidské vztahy a komunikaci
www.poradenstvi.net

Lucian Kantor, psychoterapeut a poradce
Autor: archiv

Kde je hranice mezi vztahem, kde jsou hádky a konflikty na denním pořádku, a domácím násilím?
Domácí násilí začíná snahou ublížit či potupit toho druhého, tu druhou. Předmětem hádek zde není snaha o vyjasnění situace, ale snaha o devalvaci partnera, způsobu jeho života či hodnoty jeho rodiny. Naopak manželství po italsku jsou vztahy uvízlé ve fázi vymezování hranic. Oba partneři soutěží o to, kdo je lepší, kdo má pravdu, čí názor bude mít větší váhu. Takový vztah je mnohdy vyčerpávající, na druhou stranu třenice a jiskření vytvářejí velký potenciál pro průchod velkých vášní.

Jak vytvořit pravidla, aby se takový vztah nezvrtl ve válku Roseových?
Základním pravidlem je v hádkách neútočit na základní hodnoty partnera či jeho rodinu. Aby se dalo vůbec hovořit o partnerském vztahu, vždy by tam měla být alespoň částečná tolerance a úcta. Každý pár by si měl vytvořit krizová pravidla, která by se měla stanovovat v období klidu. Musí s nimi souhlasit oba partneři a měla by obsahovat signály umožňující hádku ukončit. Vyhněte se i útokům na partnerovy handicapy. Například: „Jsi tlustá.“ „Jsi hysterka jako tvoje máma.“ „Jsi neschopný milenec.“ „Jsi úplná nula, no čeho jsi v životě dosáhl?“.

Kdo a proč takový typ vztahu vyhledává?
Lidé, kteří si nejsou jistí svou rolí, hodnotou či museli v dětství neustále bojovat o pozornost, mají v dospělosti často touhu neustále bojovat a ukazovat světu, o co jsou lepší než ti druzí a tak bojují nejenom ve svém profesním životě, ale i v tom soukromém. Udržují v partnerství neustálé napětí a neustále se poměřují. Takové svazky mohou jedince motivovat k vyšším výkonům, ale na druhé straně nepřinášejí pocit zázemí a klidu. Celá rodina pak žije v neustálém stresu a „připravenosti“ na akci.

Není to problém pro děti?
Děti jsou tvárné a neexistuje jednotná ideální výchova. Hádky jim tolik nevadí. Potřebují hlavně zažívat respekt, lásku a pocit sounáležitosti. A i vášnivá manželství jsou schopná jim tyto hodnoty nabídnout. Dítě může být svědkem hádky, respektive střetu názorů rodičů, pokud následuje zklidnění situace a pochopení toho druhého. Měly by být ovšem ušetřené vzájemných urážek, ponižování a fyzického násilí.

Autor: Majka Vinická