18 let spolu: Simona Chytrová (43) & Vít Olmer (63) | Pro ženy | Blesk.cz

18 let spolu: Simona Chytrová (43) & Vít Olmer (63)

15. srpna 2005 | 17:00

Navzájem se báječně doplňují, v práci i v soukromí. Když jeden nemůže najít vhodné slovo, druhý je vysloví

Nejvíc ji na něm baví to, že ani po těch 18 letech se s ním nenudí. "Stále mě překvapuje. Právě to je na něm úžasné, že se nesnaží žít v mantinelech pohodlnosti jako páprda," chválí Víta Simona. Režisér vzápětí potvrzuje výjimečnost jejich vztahu: "Mezi námi došlo k celkem šťastnému spojení. Přečkali jsme všechny problémy, a že jich bylo nepočítaně! Právě to všechno nás drží pohromadě, protože si dokážeme vážit toho, že nám to funguje a nechceme to ztratit." Partnerské vyhladovění Seznámili se v roce 1987 v Moskvě, kde byl Vít na filmovém festivalu se snímkem "Bony a klid" a Simona na zájezdu s divadlem Semafor. "Náš začátek bylvelmi temperamentní a hezký. Jednou večer mě Vítek táhnul do hotelového pokoje takovýma dlouhýma chodbama a... bylo to šílený, ale krásný," vzpomíná Simona a v očích jí žhnou plamínky. "Měli jsme od začátku hluboký vztah," doplňuje ji mírně dvojznačně její partner. "Byli jsme doslova citově vyhládlí. Já měl za sebou rozpad manželství, pil jsem, byl jsem naprosto vykolejený. A Simona měla za sebou nepovedenou známost. Div se pak, že jsme po sobě skočili a že to bylo opravdu silné!" dodává s tím, že po letech ustupuje erotika pochopitelně do pozadí. "Asi by nebylo přirozené, aby vášeň trvala bez ustání osmnáct let. To by byla úchylka!" (...smích...) Věkový rozdíl, vůbec nevnímají, ale vždycky se najde někdo (novináři například), kdo jim to připomene. "Zpočátku jsem se trápila tím, že to lidé vnímají negativně. Měla jsem potřebu dokazovat jim, že cit není otázkou věku. Ale teď už si říkám: ať si každý myslí, co chce. Já přece vím, jak to u nás funguje, a to je nejdůležitější," říká Simona. Stejně tak prý lidé nemohou "vydýchat", že ji Vítek obsazuje do svých filmů a že na nich navíc ona pracuje jako kostýmní výtvarnice. Přestože je kvůli tomu pomlouvá i řada lidí z branže, chodí Simoně domů dopisy od "obyčejných" lidí, kteří jí píší, že se jim líbí, a vylévají jí své srdíčko se svými starostmi. "To přece má nějakou váhu a něco to dokazuje!" míní herečka. Vít to vidí stejně. "Moc mě mrzí, že Simona nemůže svého talentu a krásy využít víc i v jiných filmech než v těch mých," říká a pozastavuje se nad tím, že u nás se jaksi manželky režisérů neobsazují. "Kdybych potřeboval obsadit třeba Terezu Pokornou, tak mi bude jedno, že je ženou Juraje Herze. Já ji přece budu obsazovat proto, že si myslím, že tu úlohu zvládne nejlépe, a ne podle osobních sympatií," zdůrazňuje Vít Olmer. Oba na celé věci nejvíc mrzí, že pomluvy a zášť se dotýkají i jejich syna Vítka. "Nechci ho nechat ničit. Proto jsem ráda, že chodí do francouzské školy, kde není synem svých rodičů, ale sám sebou." Narození syna Když se jim Vít narodil, znamenalo to pro ně velkou změnu. Režisér sice už nebyl jako otec nováčkem, měl z předchozího manželství dva syny (Matěj je výtvarníkem, Filip tragicky zahynul), ale tohle bylo něco nového. "Mít dnes děti je velká zátěž. A mít děti po padesátce je zátěž ještě větší. Člověk je v tomto věku zvyklý na určité stereotypy, na pohodlí, a najednou musí absolutně změnit život. Byl jsem zvyklý chodit do společnosti. Posedět tam či onde a vrátit se domů třeba až ráno. A tohle si najednou musíš odpustit, protože bys tím tu rodinu pohřbil," vysvětluje Vít Olmer. Podobnou chybu už jednou udělal a nechce ji opakovat. Ale rozhodně nelituje, že se Vítek narodil. "Dal mi šťávu do života, motivaci. Je to obrovská zátěž, ale krásná." Simoně malý Vítek zaplnil prázdno v duši, které tam měla po smrti svého tatínka, jehož velmi milovala. "Tehdy jsem se probudila ze snu a ocitla se v realitě. A vidíš, z toho miminka, které potřebovalo moji péči, je dneska můj ochranitel, vlastně už téměř dospělý chlap." Kdo je doma režisér? Na tuto otázku říkají oba shodně - prý Simona. "Zpočátku tuhle funkci zastával Vítek, ale dnes ji vykonávám já. Přestože jsem svým způsobem iracionální člověk, který žije ve svém iluzorním světě. Rvu se do reality a dost mito nejde, ale celých těch osmnáct let našeho vztahu se o to snažím." Vít na omluvu přiznává, že sám je velmi nepraktický člověk, který navíc ani nemá vlohy pro výchovu. "Simona vaří, pere, uklízí, učí se s Vítkem. Ažse někdy stydím, že tohle všechno leží na jejích bedrech." Simoně však nevadí, že jí partner s domácími pracemi nepomáhá. Jak říká: "Nejdůležitější je vědět, že tu je a že v něm mám životní oporu."


Jak to vidí? * Jste žárliví? ONA: Ano. Kdyby se otočil za jinou... Naštěstí mi ale ještě nedal příležitost. ON: Žárlivost je vysoce sobecká záležitost a já jsem rád, že jsem se jí zbavil. Trpěl jsem jí a žárlil jsem dokonce "dozadu", tedy na bývalé milence svých partnerek. Měl jsem strach, aby nebyli lepší než já. Což je naprosto nesmyslné. * Čeho si na partnerovi/partnerce vážíte? ONA: Jeho moudrosti, kterou s lety načerpal. V jednotlivostech asi na nic nepřijdu, ale komplexně je nesmírně originální. Neustále se zajímá o nové věci a co řekne, to sedí. ON: Její tolerance a pochopení pro moje občasné depresivní nálady. A vůbec toho, že to se mnou tak dlouho vydržela. * Čeho se bojíte? ONA: Že by tu Vítek jednou nebyl. ON: Toho, že člověk nikdy nemá jistotu. Může se stát, že Simona zítra přijde a řekne: Mám někoho jiného. To by byla katastrofa a já nevím, jak bych se s tím vyrovnal.

Související články