Své partnery máme rády, ale někdy nám už opravdu "lezou na nervy". Uleví se nám, až když partner odejde do práce a my si můžeme odpočinout. Jak to dělají páry, které spolu nejen žijí, ale i pracují?

Dá se to přežít?
Ještě v první polovině minulého století bylo běžné, že byli manželé neustále spolu. Společně vedli živnost nebo hospodařili. Ale v průběhu 20. století se tento standard změnil. Ženy začaly vstupovat do různých pracovních oborů a vymanily se ze závislosti na manželovi. Teď manželé odcházejí ráno každý za svou prací a málokdo už si dokáže představit, že by byl se svým protějškem neustále. Přesto dosud existují páry, které si tento způsob života zvolily, ať už více či méně dobrovolně. Jak vypadá jejich každodenní soužití? Dokáží spolu ještě "normálně" komunikovat?

Jiřina (53) a Josef (56)

Hádáme se neradi

Nedávno oslavili 35 let společného života a vychovali spolu dvě děti. Jejich nepřetržitý společný život odstartoval v roce 1989, kdy se společně pustili do podnikání. I když se manželství přelilo v jakýsi zvyk, nepřestali se mít rádi. Ve vztahu vydrželi s vědomím, že nemá cenu prchat od něčeho, co funguje tak dlouho. Na otázku, co jim na tom druhém vadí, odpověděl Josef: "Nic mi nevadí, to se nedá takle říci, kdyby mi něco vadilo, tak bych si manželku nevzal. Vadí mi jen, že nechce jezdit na dovolenou k moři," říká se smíchem. Ponorkové nemoci řeší Josef tak, že si zaleze do garáže. "Já si jdu vyběhnout na kopec," kontruje Jiřina a dodává: "Pomáhá nám i přítomnost vnučky. Asi bych se zbláznila, kdybych tady byla s manželem jen sama." Manželé jsou spolu rádi i ve chvílích volna. Paní Jiřina si ale neodpustí poznámku: "Já ho vyháním pořád, ať jde někam sám, ale on ani do hospody nechce!" Pracovat společně je pro oba samozřejmě náročné, často přemýšleli, jestli by bylo možné nějak to změnit. Nicméně tato varianta pro ně byla nejvýhodnější. Konflikty spolu téměř nemají, hádají se neradi. Pan Josef k tomu říká: "Moc se nepřeme. Našli jsme takový způsob života, že pořád něco děláme, ať už doma, nebo v práci. Pak nemáme čas na blbosti."

Naděje, že to neskončí rozchodem, existuje!

Autor: profimedia.cz

Zdena (52) a Jaroslav (56)

Velké nevýhody nepociťujeme
Jejich manželství trvá dlouhých 33 let a mají tři dospělé děti. Spolu pracují už 10 let. Paní Zdena nastoupila do manželovy projekční kanceláře poté, co bylo zrušeno její místo u předcházejícího zaměstnavatele. Tenkrát to bylo nejjednodušší řešení. "Vím dobře, že je lepší, když manželé pracují každý zvlášť," připouští Zdena, "ale bylo to tak pro mě o dost snazší. Najít jiné zaměstnání by bylo těžké, v našem okrese je totiž velká nezaměstnanost." Výhodou společného soužití a společné práce je pro oba manžele především to, že se mohou vzájemně zastoupit a zařídit si volné dny, kdykoliv to bude jeden z nich potřebovat. Pozitivní je pro oba i společné dopravování do zaměstnání. Bydlí totiž na malé vesnici a musejí proto dojíždět do kanceláře ve městě. Velké nevýhody v tomto soužití nepociťují, pan Jaroslav zmiňuje jen jednu jedinou: "Oba jsme závislí na jedné činnosti a tedy i na příjmu. Velký problém by nastal, kdyby naše firma zkrachovala." Dostanou-li se do situace, kdy si začnou lézt na nervy, vyrazí paní Zdena na kafíčko se svou kamarádkou. Ale pan Jaroslav překvapivě tvrdí: "Tyto stavy příliš neznám, neustále se stýkám s poměrně širokým okruhem jiných lidí, a to mi pomáhá." Jeden na druhém oceňují především klidnou a vyrovnanou povahu. Pan Jaroslav si ještě pochvaluje, že je Zdena spolehlivá a neprosazuje tvrdohlavě své názory a požadavky. Přiznává, že by to nesnášel moc dobře. Pro oba jsou velmi důležité hlavně jejich děti a také dvě vnoučata. Volný čas tedy nejraději prožívají pohromadě. Pan Jaroslav si svých malých dětí příliš neužil, protože studoval vysokou školu. Snaží se to teď vynahradit alespoň vnoučátkům. Manžele spojuje také jejich společná láska k horám. Pravidelně je navštěvují v zimních i letních měsících.

Přiznáním si ulevíte, ale partnerovi můžete nenapravitelně ublížit.

Autor: SHUTTERSTOCK.COM

JAK TO VIDÍ ODBORNÍK

Mgr. David Doležal, psychoterapeut, www.psychoterapeut.cz

Dá se "nepřetržité" manželství přežít?
Toto spolužití patří k nejvážnějším partnerským rizikům. Důvodem je "křížení rolí": partnerské - symetrické a pracovní - zpravidla nesymetrické. Nebezpečí nastane, když vznikne v jednom z prostředí vážný konflikt. Pak vlastně nikdo neví, kdo je kdo. Navíc vše "válcují" pracovní témata a na ta soukromá není čas.

Může takový vztah někdy fungovat?
Někdy ano, ale jen pokud jsou si oba partneři rizika vědomi a snaží se o symetrii i v pracovním vztahu.

Lze ponorkové nemoci nějak zabránit?
Například tím, že budou pracovat v jiné části nebo pobočce firmy.

Je větší pravděpodobnost, že manželství skončí rozvodem?
Ano, je to pravděpodobné. Zejména tam, kde se o tomto problému partneři spolu nebaví a nenapadne je, že nějaký mají. A jeden z nich pak najde mimo manželství "skutečného partnera" - ani podřízeného, ani nadřízeného.