Ludmila, které nikdo neřekne jinak než Luka, je pro Otakara vším. On stále aktivně hraje divadlo a ona z legrace říká, že je jeho diářem, žehličkou a kuchařkou v jednom. Za tu dobu, co jsou spolu, dokázala krásně zařídit interiéry dvou chalup a tří bytů. Když je jejich společný známý v šatně Vinohradského divadla před lety seznamoval, měla tanečnice Luka pocit, že herce Otakara Brouska už dávno zná. "Na začátku jsem udělala obrovské faux paux, řekla jsem Otakarovi, ať vezme ženu, děti a přijdou ke mně na návštěvu. Omluvil se mi, že to nepůjde, protože je vdovec," popisuje Luka, která po krátké známosti, ve svých 29 letech, začala s Otakarem a jeho dvěma dětmi žít. Ale nejdříve "požádala o ruku" u jeho tehdy 15leté dcery a 7letého syna. Babička náchodská Sžívání se s novou rodinou nebylo pro nezkušenou Luku nic jednoduchého hlavně proto, že s nimi žila i maminka Otakarovy zesnulé ženy. "Chudinka babička náchodská, musela si říkat, že se zbláznil, když si mě vzal. Začátky byly opravdu těžké. Neuměla jsem vůbec vařit, nedokázala jsem ani odhadnout, kolik chleba sní 5 lidí, ale nádherně jsme se sžili a babička bydlela až do smrti s námi," popisuje Luka neobvyklou situaci. Nezapomíná ani na to, jak ji Otakar nejdříve kupoval knihy s verši a pak jí "nenápadně" obstarával už jen kuchařské knihy. "Babička byla velice šťastná povaha, lidé od Náchoda jsou takoví mudrlanti. Když se třeba něco nedařilo, říkala: ´Je to lepší než plná pusa sazí,´ nebo ´Dál to nespadne než na zem´," vzpomíná Otakar na moudrosti své tchyně. Herecké prostředí, ve kterém se Otakar pohybuje, Luku neznepokojovalo, protože jako tanečnice ví, co všechno to obnáší. "Samozřejmě jsem žárlila jako pes, když někoho na jevišti objímal. Ale Otakar mi to pak vrátil tím, že mě prý taky někdo pořád drží v pase a zvedá nad hlavu. To ale bylo jiné - my tanečníci jsme byli většinou upocení a chuť jsme na sebe fakt neměli," vypráví Luka. Chaloupka k vykradení Když manželé začnou počítat svá vnoučata, Otakar se do počtů trochu zamotá. Nakonec se ale dopočítají - mají Honzíka, Kristiána, Ladislava, Báru a Ondřeje, který už má se svojí ženou Adélou Gondíkovou dceru Nelu. "Všichni o sobě víme a občas se i potkáváme, ale dohromady je nás moc. Doma máme jen 6 židlí, takže k nám se moc lidí nevejde," říká s úsměvem Luka. Svých vnoučat si nejvíc užívají v létě na chalupě, kam odjíždějí na prázdniny a kde tráví většinu volných dnů. Nejsou však klasickými hlídacími prarodiči, Otakar s Lukou se raději vydají na koncert nebo na výstavu. "Na chalupě je to fajn, ale když jsou v zimě plískanice, jsme rádi v pražském bytě. Nejlepší by bylo v zimě si naordinovat kulturu a v létě přírodu. Jen nevím, jak to zvládneme všechno uživit do budoucna," přemýšlí nahlas Luka a Otakar se zasní při vyprávění o překrásném okolí chalupy. Luka ho však upozorňuje, ať hlavně neprozrazuje, kde se domek nachází, protože už je 10x vykradli. "Teď už jsme napojeni na alarmy. Ale bylo to velmi ponižující, když jsme přijeli a zjistili, že se nám někdo hrabal ve věcech. Místní kriminálka si z nás dělá legraci, že už u nich máme úplnou dokumentaci, jak nám na zahradě během těch let rostly stromy," směje se Otakar. Vánoce několikrát do roka Životní jubilea a jiné významné okamžiky slaví manželé vždycky stejným způsobem - ve dvojici jdou někam na dobrou večeři. Za ta léta, co spolu žijí, už vědí, co si ten druhý objedná. V poslední době prý se Luka "zbláznila" do sushi a jelikož to není úplně levná dobrota, naučila se připravovat ho i doma. Teď už si na něm pochutnávají docela často. Jejich další radostí jsou oslavy, které si dělají jen tak, pro potěšení. "Nejsme moc ortodoxní, rádi si uděláme třeba Vánoce v dubnu. Venku na zahradě ozdobíme stromeček a dáme si pod něj dárky," přibližuje Otakar roztomilé "úlety".