Soutěžní fotografie pochází z července minulého roku. V té době už byla Mína přes týden hospitalizovaná na Klinice dětské hematologie a onkologie v Motole a na hrudníčku je vidět modřina od odebírání vzorku kostní dřeně.

Mína (6 let)

Autor: foto od čtenáře

Úplnou galerii vítězů 1. kola naleznete ZDE.

Vše spustily poměrně nevinné neštovice, které oslabily její imunitu. Mína, která do té doby nebyla ani jednou nemocná a byla neuvěřitelně živé dítě, byla najednou stále unavená. „Spala i čtyři hodiny po obědě, bez příčiny krvácela z nosu, bolely ji končetiny a na celém těle se bezdůvodně objevovaly modřiny a petechie (drobné červené tečky pod kůží)," vzpomíná na začátek nemoci její máma Petra.

Podle lékařů na Bulovce však šlo o pouhou běžnou virózu. Byla to sama paní Soukupová - Elischerová, maminka Dominiky, která se při odchodu lékaře zeptala, zda náhodou nemůže jít o leukémii.

Pak už následovaly odběry krve a hrozivá diagnóza akutní lymfoblastická leukémie (zhoubné onemocnění krvetvorby, které postihuje hlavně děti ve věku od 2 do 5 let). Po něm následovala okamžitá hospitalizace a devět měsíců chemoterapií.

První měsíc Mína vůbec nechápala, co se to s ní děje. „Nejstrašnější bylo, když mi stále opakovala: "Maminko, já nechci umřít," vypráví dál Petra. Pro Dominiku to muselo být opravdu hrozné období. Vždyť během třiatřiceti dnů absolvovala šestnáct chemoterapií, tři lumbální punkce, které slouží k odběru mozkomíšního moku z páteřního kanálu v bederní krajině a provádějí se bez jakéhokoliv umrtvení a tři sternální punkce, při nichž jí speciální silnou jehlou pouze v lokální anestezii z hrudní kosti odebírali vzorky kostní dřeně.

A to jí během dalších osmi měsíců čekalo ještě čtyřicet dalších chemoterapií (jejichž vedlejšími účinky je nevolnost, zvracení a komplikované záněty všech sliznic) a desítky bolestivých odběrů vzorků mozkomíšního moku i kostní dřeně, které špatně zvládá i většina dospělých.

„V té době mi často opakovala větu: „Mami, moc bych chtěla, aby všechny děti byly zdravé a nikdo nemusel zažít to, co já...“, vzpomíná Petra.

Dominika (6)

Autor: Blesk - Tomáš Vrbenský

Přestože u většiny těchto případů není dlouhodobější hospitalizace nutná, strávila Mína na oddělení skoro dva měsíce, měla totiž pořád zvýšené teploty.

Pro velkou parádnici bylo strašné i to, že přišla o své dlouhé vlásky.

Kortikoidy, které jsou součástí léčby, zase způsobily, že hrozně otekla a během měsíce přibrala sedm kilogramů, protože měla pořád hlad. „Jedla čtyřiadvacet hodin denně…“, vypráví dál Petra.

Mína (6)

Autor: Blesk - Tomáš Vrbenský

Teď už je Mína zase plná elánu a je jen na udržovacích chemoterapiích, které bude dostávat ještě jeden rok. Na kontroly do Motola jezdí každých 14 dnů. Její imunita je však stále velmi slabá a Dominika pořád nemůže do větších dětských kolektivů. Vystačí si ale se svou neposednou mladší sestřičkou Adélkou a kamarádkami z baráku, kde bydlí.

Když jsem se jí zeptala, jaké je její největší přání, odpověděla: „Nejvíc si přeju, abych mohla začít v září chodit s ostatními dětmi do školy.“ Všem čtenářům deníku Blesk a serveru Blesk.cz také chtěla moc poděkovat za hlasy, které jí poslaly. Maminka Petra k tomu dodává: "Strašně moc děkujeme doktorům a sestřičkám z Kliniky dětské hematologie a onkologie FN Motol za vše, co pro nás udělali, dále potom paní učitelce z MŠ, která byla a je Míně velkou oporou. Samozřejmě také děkujeme mým rodičům, kamarádkám a sousedkám za nákupy, hlídání a spousty dalších věcí a také maminkám z nejmenovaného serveru."

I po dokončení léčby v červenci 2010 však bude dlouhodobě sledována, aby mohl být co nejdříve zachycen případný návrat nemoci.

Malé Míně držíme palce a věříme, že vše dobře dopadne a zákeřná nemoc už se jí nikdy nevrátí.