2°C
„Mám za sebou tři vážné vztahy. S prvním přítelem jsem byla skoro pět let, ale každý jsme žil někde jinde. Skončilo to na tom, že jsme byli prostě oba moc mladí. Druhý partner se kvůli mně dokonce rozvedl, ale já za pár měsíců zjistila, že si vlastně moc nerozumíme, odešla jsem od něj.
No a pak jsem potkala toho pravého, hned jsme spolu začali žít. Po dvou letech jsme se vzali, byli jsme šťastní, ale on zemřel jen tři dny po svatbě na rakovinu,“ vypráví smutně Veronika.
Uzavřela jsem se do sebe
Po tragédii se obklopila rodinou, přáteli, upnula se na fenku Ťapku, kterou si s manželem pořídili. Teď, pár let od události, je prý docela spokojená, ale přiznává, že si možná kolem sebe jen vytvořila jakýsi val, který ji chrání před další bolestí. „Od smrti manžela jsem poznala pár zajímavých mužů, ale s nikým jsem nevydržela déle než měsíc či dva.
Byli buď málo mužní, nebo jsem se s nimi nudila,“ vyjmenovává důvody své samoty. Jedním dechem přiznává, že je právě teď už na vážný vztah připravená, nebrání se založení rodiny. Dobře však ví, že to není legrace. Naději ale nikdy neztratila, pevně doufá, že dostane od života ještě druhou šanci potkat znovu svého prince na bílém koni.
„Na chlapy jsem asi hodně náročná. Toužím po inteligentním, sportovně a kulturně založeném muži, který má i jistý vzhled. A taky chci velkou lásku, obdiv, dobývání, musím si ho za něco vážit,“ říká neskromně, ale logicky Veronika.
Můžu si dělat cokoli
A co je podle ní na single životě fajn a co nepříjemné? „Jsem samostatná, soběstačná, můžu si kdykoli dělat cokoli, kdekoli s kýmkoliv, užívám si život plnými doušky. Jenže už mě to unavuje, klid doma s partnerem by mi někdy přišel vhod.
Škoda že se soběstačných a inteligentních žen muži bojí a volí raději ty, o které budou moct pečovat,“ svěřuje se se svým názorem Veronika. Rodiče naštěstí nenaléhají. „Jen by vedle mě už rádi měli někoho, o koho se můžu ve všech směrech opřít a kdo mě bude mít rád,“ dodává.
| Otázka pro Veroničinu matku: Uměla byste se smířit s tím, že by vaše dcera třeba nemusela toho pravého potkat a zůstala by bez dětí? „Vnoučata neřeším, odmala jsem Veronice vštěpovala, že není nutné mít za každou cenu děti. I když teď, po tom, co jsem se léčila s vážnou nemocí, uznávám, že pokud potomci nepřijdou, mohlo by se stát, že se o ni nebude jednou mít kdo postarat.“ |
O „singles“ je už i film - rozhovor s režisérkou Janou Počtovou, čtěte: ZDE>>
Jak to cítí maminky dalších single žen, čtěte: ZDE>>
Ptáme se odborníka:
Co singles nejčastěji trápí?
Často je to odsuzovaní lidmi, hlavně rodiči, že ve svém věku ještě nikoho nemají, včetně předpovědí, že zůstanou „na ocet“ nebo se trápí sami, že ještě nepotkali toho pravého. Mívají pocit zmaru a zbytečnosti, bojí se rozchodů a zklamání, mnohdy se perou s neradostnou minulostí.
Jak se „poprat“ s životem o samotě, pokud jsme z něj nešťastní?
Pokud vás už nebaví, začněte jednat a dělat pomalu kroky kupředu. Pokuste se zamyslet, jak by měl partner vypadat, vypište si na papír veškerá fakta, která jsou pro váš vztah důležitá. Zapřemýšlejte i nad tím, co můžete partnerovi nabídnout vy. Naopak. Nechcete-li si nyní hledat partnera, pak ho nehledejte. Užívejte si svobodného života a neberte osobně narážky okolí. Je to váš život, a jak si ho zařídíte, tak ho žít budete. Poslouchejte své pocity a nechte se jimi vést.
