* Dokonce i v houbařské literatuře se často dočtete, že jednou připravená smaženice z hub se nemá podruhé ohřívat, protože by mohlo dojít k otravě. Není to pravda, smaženici klidně dejte do lednice a zacházejte s ní jako s masem. Ohřátí nemá na vaše zdraví žádný negativní vliv. Tato pověra pravděpodobně vznikla tak, že do čerstvé smaženice se omylem dostala jedovatá muchomůrka zelená, u které dlouho trvá, než se její zákeřné účinky přihlásí o slovo. Otrava se tak projevila až po několika hodinách nebo druhý den, když lidé snědli ohřáté zbytky smaženice.
* Další pověra praví, že chcete-li se ujistit, že se do smaženice nedostala žádná jedovatá houba, vložíte do ní stříbrnou lžičku. Pokud lžička zčerná, jedovka tam je. Kdepak – jedovaté látky obsažené v houbách se na kovech nemohou projevit.
* Jiný mýtus už dokonce hraničí s paranormálními jevy: prý podíváte-li se na houbu, přestane růst. Vtip je spíše v tom, že jste při okukování houby pošlapali podhoubí a přerušili přísun výživných látek. Nebo se o přerušení růstu postaral hmyz, který houbu napadl, případně úplně obyčejné sucho.
* Další mýty se točí kolem způsobu sbírání hub. Mnozí zkušení houbaři radí začátečníkům, že houbu nikdy nemají od podhoubí odřezávat nožem. Není to pravda. Houba se dá odříznout nebo vydloubnout, na způsobu, jak ji dostanete do košíku, nezáleží. Ale dejte pozor, abyste nepoškodili podhoubí. To má sice pozoruhodné regenerační schopnosti, nicméně po nájezdu "houbaře", který okolí nálezu divoce rozryje, se i odolné podhoubí musí dost dlouho vzpamatovávat.
* V povědomí lidí také panuje přesvědčení, že na houby se musí chodit brzy po ránu. Z ryze mykologického hlediska nemá brzká ranní hodina opodstatnění, důvod je čistě prozaický: kdo bude v lese dřív, na toho zbude víc hub.
A pak – znáte něco krásnějšího, než ranní probouzející se les se všemi jeho vůněmi a rosou třpytící s v trávě a na pavučinách?