Exotika v našich lesích | Pro ženy | Blesk.cz

Exotika v našich lesích

3. září 2008 | 13:13

I když se to nezdá, i u nás rostou houby, které se díky vzácnému výskytu a bizarnímu vzhledu dají považovat za exotické. A některé z nich jsou i jedlé.

Jsou natolik zajímavé, že pak málokomu vadí, když je bude jen obdivovat. Velká většina z nich se totiž nedá jíst a také všechny parádnice, o kterých dále píšeme, patří mezi nejedlé druhy. Ale aby vám to nepřišlo líto, pojďte se nejprve seznámit s korálovci. Korálovce ježatého poznáte podle oranžově zbarvených ostnů, korálovec bukový vypadá jako bílá mořská houba a korálovec jedlový připomíná krápníky. Všechny tři houby rostou vzácně paraziticky na kmenech listnáčů, zejména buků a dubů. A proč zdůrazňujeme právě korálovce? Jeden z nich je totiž součástí léčivých kapslí Houbové quarteto. Kromě korálovce ježatého kapsle obsahují shii-take, hnojník obecný a lesklokorku lesklou (reishi). Toto kvarteto posiluje imunitní systém, snižuje hladinu cholesterolu a cukru v krvi, zmírňuje následky žloutenky, ale i kouření, ulevuje bolestem kloubů, chrání dýchací cesty, ledviny, játra a krevní oběh. Například na www.nakupnicentrum.cz ho prodávají za 473 Kč.

Květnatec a mřížovka
Všechny houby, o kterých dále píšeme, nejsou jedlé, ale už jen pohled na ně stojí za to. U laiků úžas a u odborníků údiv vzbuzuje například květnatec Archerův, který svými 4 až 7 rameny připomíná malou červenou chobotnici. Květnatec původně pochází z Tasmánie a Austrálie a do Evropy se jeho výtrusy dostaly díky nákladním lodím. U nás byl poprvé objevený v jižních Čechách a na několika lokalitách na Slovensku. Roste vzácně převážně v hustých skupinách, spíše na kyselých půdách mezi zbytky vegetace nebo slámy, od května do října.
Ze stejné skupiny hub se v našich lesích velmi vzácně vyskytuje mřížovka červená, kdežto ve Středomoří byste ji mohli vidět často. I ona je tvarově zajímavá: z bělavého vajíčka vyrůstá kulovitý nebo vejčitý, červeně zbarvený nosič, na vnitřní straně s olivově zeleným, nepříjemně páchnoucím teřichem (vnitřkem).

Hvězdovky
Nejběžnější a také nejhezčí je hvězdovka brvitá, podobající se rozkvetlé květině. Roste jednotlivě nebo ve skupinách, hlavně v jehličnatých, především smrkových lesích, od července do listopadu. Často můžete vidět i hvězdovku maličkou, které se daří na slunných stepních stráních, méně na okrajích lesů. Mezi vzácnosti ovšem patří hvězdovka vakovitá, rostoucí na pastvinách, v prosvětlených listnatých a jehličnatých lesích, a hvězdovka klenbová, kterou můžete vidět v parcích, na zahradách, hřbitovech, ale i v listnatých lesích, v křovinách a pod starými stromy.

Číšenky
Chcete vidět něco opravdu extra? Poohlédněte se po číšenkách. Číšenka rýhovaná připomíná misku plnou oblázků a roste většinou ve skupinách na rozkládajícím se dřevě od června do listopadu. Výtrusy uzavřené v peridiolách (pecičkách) se dešťovými kapkami vymršťují z plodnice ven. Pomocí lepkavých vláken se zachytí na okolní vegetaci, z které se dostanou do trávicího traktu býložravců, nejčastěji zajíců. Při vyměšování se pak výtrusy rozšiřují do širokého okolí. Obdobou číšenky rýhované je číšenka hrnečková. Vyrůstá z drobných zbytků tlejících rostlin, často kolem cest, v trávnících, pařeništích, sklenících, a dokonce i na zahradních kompostech od července do října. Za drahokam z této skupiny lze považovat číšenku výkalovou, rostoucí na silně pohnojené půdě nebo na starém hnoji, vzácněji na dřevě. Zahlédnete ji od května do října.

Hnízdovky a další raritky
Pokochejte se pohledem na hnízdovku nacpanou – když ji uvidíte, máte štěstí, roste ojediněle od července do října, většinou ve skupinách na rozkládajícím se dřevě. Pohárovka obecná je také půvabná drobná houba s okrově žlutými soudečkovitými plodničkami, obsahujícími peridioly podobné bílým oblázkům. A z pouští až do našich lesů se dostala battarovka Stevenova, která roste na suchých, písčitých místech, pod převisy skal, výjimečně v dutinách stromů. Z horkých oblastí pochází i květka písečná, vzácně se vyskytující na suchých vyhřátých místech.

Podivuhodnosti na talíř
Některé houby mají tak bizarní tvary, že už tím člověka odpuzují. Přitom řada z nich je nejen jedlých, ale navíc dobře chutnají. Mezi ně patří chřapáč jamkatý, připomínající modře zbarvený kořen stromu a rostoucí v listnatých a smíšených lesích nebo chřapáč kadeřavý, který vypadá jako masožravá květina. Odřezky plastu evokuje řasnatka vosková, která je sice jedlá, ale málo vydatná a v kuchyni má význam jen tehdy, když se pěstuje hromadně ve sklenících a pařeništích. Vyloženě odporně pak vypadá rosolovec červený, rostoucí vzácně ve skupinách na tlejícím smrkovém dřevě, obvykle ponořeném pod povrchem půdy. Je kupodivu nejen jedlý, ale také velmi chutný a patří k mála houbám poživatelným za syrova.

Rosolovec červený
Rosolovec červený
Autor: Velký atlas hub (Ottovo nakladatelství) a Houby - určování a sběr (IKAR)

Autor: Jiří Houser
Klíčová slova: houby;houba;exotika;
Související články