V první řadě byste měli vědět, které jsou jedlé. Kromě toho se holubinky snadno zaměňují za jiné houby (čirůvky, závojenky). Co vám pomůže? Jednoduchá finta. Vyrýpněte kousek dužniny na noze a podívejte se na okraj úlomku. Nemá-li vlákna, jde o holubinku. Stejně snadno zjistíte, je-li holubinka jedlá. Ochutnejte kousek klobouku a pokud vás pálí na jazyku, houbu nechte v lese.
Pro jedlé holubinky převážně platí, že rostou od června až července do září až října.

Velmi chutné druhy
Snadno poznáte h. kolčaví s okrovým až hnědým kloboukem, která roste jednotlivě nebo ve skupinách v jehličnatých, hlavně smrkových lesích. Krásně vybarvená a poměrně vzácná h. zlatá zdobí listnaté a smíšené lesy, nejčastěji pod duby a buky. Holubinku namodralou dobře určíte podle modrofialového klobouku a pružných, jakoby mastných lupenů. Najdete ji v listnatých lesích, hlavně pod duby, buky a habry. Která patří k nejlepším? Holubinka nazelenalá, přestože kvůli měděnkově až šedavě zelenému klobouku nevypadá právě důvěryhodně. Přitom se hodí k jakékoli úpravě v kuchyni. Roste ve světlých lesích všeho druhu, navíc velmi hojně i v období sucha. Holubinka mandlová má klobouk masově červený až vínový a poměrně často se vyskytuje od druhé poloviny května do konce září v kterémkoli lese (i když nejvíc se jí líbí pod duby) na sušších místech. V jakékoli kuchyňské úpravě můžete použít i h. bukovku s kloboukem v různých odstínech zelené; najdete ji v prosvětlených listnatých nebo smíšených lesích pod buky, duby a habry.

Další tipy do kuchyně
Chcete masitější houbu? Zkuste h. olivovou. Má polokulovitý, později téměř plochý sametový klobouk, jednobarevný nebo pestrý (vínový, olivově zelený, hnědý, nachový). Roste hojně v listnatých, smíšených a méně jehličnatých lesích v podhůří a na horách. Krásná, chutná a velice výživná je holubinka podrusá s plochým, uprostřed mělce vmáčklým, vínově červeným kloboukem. Můžete ji vidět v lesích všech druhů, ale nejraději má listnáče a vápencové půdy. V chuti i výskytu jí konkuruje podobná holubinka Romellova, která stejně jako holubinka Velenovského, holubinka sivá, holubinka medovaná, holubinka jahodová nebo holubinka celokrajná obohatí váš jídelníček.

Na které raději zapomenout
Do skupiny nejedlých holubinek patří všechny druhy s palčivou nebo hořkou chutí. Zcela nepoživatelná je holubinka jízlivá s plochým špinavě červeným až fialovým kloboukem. Roste docela hojně, ale jen pod borovicemi ve vlhčích půdách. Odpornou chuť má i holubinka smrdutá, která odrazuje už svým kloboukem – masitým, laločnatě zprohýbaným, uzlinatým, hnědým až okrovým. Této houbě se daří ve všech lesích. Které další vzbuzují nelibé pocity? Holubinka žlučová se slámově žlutým, na okrajích bělavým kloboukem, k vidění hlavně v bučinách. Krásně červená, ale nejedlá je holubinka ruměnná. Hrozivě zbarvený klobouk má nepoživatelná holubinka krvavá. Její sestrou je holubinka rudonohá, libující si v podmáčených smrčinách, a skupinku nejedlých holubinek veselé barvy uzavírá holubinka brunátná, milující jehličnaté lesy a kyselé půdy.

Pozor, jed!
Jednou z nejkrásnějších holubinek chlubící se polokulovitým až zvonovitým, výrazně červeným kloboukem a pevnou bílou nohou je holubinka vrhavka. Není sice smrtelně jedovatá, ale po její konzumaci byste se mohli dočkat okamžitých silných střevních potíží a zvracení.

Vzácné ryzce Příbuznými holubinek jsou rok od roku vzácnější ryzce. Z jedlých druhů nejvíc roste ryzec smrkový s červenooranžovým, po zranění výrazně zelenajícím kloboukem, a to hlavně v mladých, na mech bohatých smrčinách. Ryzec pravý s oranžovým až cihlově červeným kloboukem najdete na trávě pod borovicemi. Některé ryzce se sice dají jíst, ale moc si na nich nepochutnáte. Je to například ryzec datlí, rostoucí v listnatých lesích, nebo ryzec peprný, na kterém si pochutnáte, jen když je mladý. Ryzec smrkový Autor: Velký atlas hub (Ottovo nakladatelství) a Houby - určování a sběr (IKAR)