Vždyť některé houby rostou i v zimě. Například čirůvka dvoubarvá, hlíva ústřičná nebo penízovka sametonohá vydrží až do zámrazu.

Proč si ráno přispat
Přestože mnozí houbaři tradičně vyrážejí s košíky v ruce velmi brzy ránu, pro sběr hub je nejlepší dopolední nebo odpolední čas – slunce stojí nízko, jeho světlo dopadá na zem v ostrém úhlu a houby opticky doslova vylupuje ze země. V těchto hodinách se dobře sbírají třeba smrže nebo březové křemenáče ukryté ve spadaném listí. Za ranního šera nebo v poledne, kdy je slunce v nadhlavníku a jeho paprsky dopadají na zem kolmo, houby nacházíte hůř už proto, že je těžko vidíte. Obecně jsou v tomto ohledu ideální smíšené lesy a prosvětlené dubové háje.

Které máte rádi?
Houby rostou doslova všude, a podle toho, které druhy vás zajímají, si vyberte, kam vyrazíte. Houbaři-začátečníci obvykle nedělají rozdíl mezi smrkovými a listnatými porosty, ale pokročilejší hledají "své" houby podle stromů, ze kterých si berou živiny pro svůj růst (už podle názvu tušíte, že například klouzek modřínový se váže na modřín, hřib borový na borovici, křemenáč osikový na osiku, ale i topol…).
V listnatých lesích najdete hřiby včetně nejvzácnějšího královského, suchohřiby neboli babky, křemenáče, kozáky, holubinky a václavky. Ovšem na hřiby, suchohřiby, křemenáče a václavky můžete zamířit i do jehličnatého lesa, kde rostou také klouzci, holubinky a ryzce. A ve smíšených lesích narazíte opět na holubinky, suchohřiby neboli "babky" a hřiby hnědorůžové, kdežto na loukách a travnatých místech rostou špičky, čirůvky a šťavnatky.

Hřibový "všudybílek" Čím je výjimečný hřib smrkový, kterému více sluší pojmenování hřib obecný? Najdete ho od dubna až do zámrazu jednotlivě nebo ve skupinách převážně v mladších smrčinách (odtud první název), ale na podzim roste také pod borovicemi, duby, buky a dalšími listnáči. Můžeme ho rovněž objevit pod břízami stejně jako na zahradní skalce. Hřib smrkový Autor: Velký atlas hub (Ottovo nakladatelství) a Houby - určování a sběr (IKAR)

Tradiční favorité
Mezi nejoblíbenější objekty houbařské vášně patří hřiby. Nejvíc se cení takzvaní praváci – hřiby s bílou neměnnou dužninou a lahodnou vůní i chutí (h. dubový, smrkový, borový, bronzový, habrový hnědofilaový…). Z hřibů s modrající dužninou se na podzim nejvíce sbírá suchohřib hnědý.
Za nejkrásnějšího hříbka se považuje hřib královský, který se chlubí jemně plstnatým, nafialovělým až modravě červeným kloboukem, chromově žlutou nohou (odborně třeň) a sytě žlutou dužninou. Je vzácný, roste většinou jednotlivě v teplých oblastech a půdách bohatých na vápenec. Jeho doménou jsou listnaté lesy, především dubové a bukové. Žádný skutečný houbař se ho však ani nedotkne, protože tato houba patří mezi kriticky ohrožené druhy a byla zařazena do seznamu zvláště chráněných hub ČR.
Hřibu královskému konkuruje z hlediska vzácnosti výskytu hřib Fechtnerův s bělavě našedlým, stříbřitým až nahnědlým kloboukem. Roste v nejteplejších oblastech ve světlých listnatých lesích, hlavně pod duby, někdy i buky, a také patří mezi kriticky ohrožené druhy.

Křemenáče a ty další
Mnozí houbaři, kteří se specializují na hřibovité houby, dávají přednost křemenáčům s červenooranžovými klobouky a bělavou nohou posetou černými šupinkami. Pod listnatými stromy najdete k. březového, podobný, ale bez černých šupinek na noze, je k. osikový, rostoucí pod osikami a některými druhy topolů. A triumvirát doplňuje k. dubový (potvrdíte nám, že větší štěstí na něj mají houbaři z jižní Moravy?). K vzácně se vyskytujícím patří k. hnědý, a to pod bílým topolem, méně pod osikou. Další skupinu vypátráte v jehličnatých lesích.Z hřibovitých hub patří mezi stálice suchohřiby (vyzkoušejte v kuchyni lahodný suchohřib hnědý), kozáci (kozák kapucínek se podobá malému hříbku) a klouzci.