Podle výzkumu agentury NMS Market Research pro nadaci O2 se na internetu chová rizikově asi 170 tisíc dětí. Pro představu to je téměř každé čtvrté dítě ve věku 8 až 15 let. Téměř 4 z 10 dětí přiznávají, že mají nějakého “ kamaráda“, kterého znají pouze z online světa, nikdy se neviděly a pouze si s ním vyměňují zprávy. „S nějakou formou kyberšikany se setkalo každé 5. dítě. Statisticky – v průměrné velké školní třídě tak s touto zkušeností najdeme 6 dětí. Čím jsou děti starší, tím častěji na tento jev narazily. Ve 14 až 15 letech má tuto negativní zkušenost již 35 % dospívajících, dívky pak častěji než chlapci,“ říká Tereza Friedrichová. To jsou některá ze zjištění, které odhalil výzkum Děti on-line. Když rodiče netuší…, který si nechala vypracovat Nadace O2. Zúčastnilo se ho téměř 5 tisíc respondentů – dětí od 8 do 15 let, dospělých i rodičů dětí – a ukázalo se, že často mají dospělí zkreslené představy o tom, jak jejich děti tráví v on-line světě svůj čas.

Své o tom ví i herečka Vlastina Svátková, která se na tiskové konferenci pořádané k prezentaci výsledků průzkumu svěřila se svou vlastní zkušeností s kyberšikanou. Herečka otevřeně mluvila o tom, jak po absolvování terapeutického výcviku chtěla prostřednictvím sociálních sítí pomáhat svým fanouškům, kteří ji požádali o radu. Jedna dívka se na ni však příliš upnula a poté, co ji herečka doporučila návštěvu odborníka, začala s citovým vydíráním a pronásledováním. Posílala ji třeba videa o tom, jak spáchá sebevraždu. Když ji herečka zablokovala, tak si založila nový profil a pod jinými identitami ji stále psala. Celé to vyústilo až trestním oznámením. Dnes je herečka opatrná, nesdílí tolik svého soukromí a snaží se k opatrnosti v on-line světě vést i své tři syny.

Čím více na netu, tím větší problém

Kyberšikana je typická svou opakovaností, intenzitou a negativním dopadem na oběť. „Jednat se může o verbální šikanu, jako jsou nadávky, dehonestace, hating, přes publikování ponižujících fotografií a videí včetně těch intimních, až po vyhrožování, vydírání a krádež identity. Některé z výše uvedených jednání mohou naplňovat skutkovou podstatu trestného činu nebo přestupku,“ vysvětluje pplk. Mgr. Jaroslav Hrabálek z Odboru obecné kriminality Policejního prezidia ČR a doplňuje, že: „V takovém případě rámci trestního řízení policie identifikuje oběť trestného činu, zjistí od ní podstatné informace, popřípadě provede zálohu zájmových dat.“  Policie disponuje jak specialisty na kyberkriminalitu, tak policisty, kteří jsou vycvičení na komunikaci s dítětem. 

Z výzkumu dále vyplynulo, že čím více času děti tráví na internetu, tím častěji se setkávají s kyberšikanou. „Překvapilo mě, že 11 % dotázaných dětí tráví na mobilu více než 6 hodin denně, průměr jsou 3 a půl hodiny. Navíc rodiče žijí v mylné představě, že je to o 30 minut méně,“ říká manažerka Nadace O2 Dominika Herdová.

Pokud bychom se pak podívali na věkovou kategorii starších dětí, tedy 14 a 15 let, vidíme rozdíl mezi tím, co si myslí rodiče, versus co přiznávají děti, už rovnou hodinu, protože dospívající přiznávají, že jsou na telefonu 4 hodiny a 37 minut. Zajímavé je, že 76 % rodičů tvrdí, že by se život jejich dětí zlepšil, pokud by trávily na telefonu méně času. Děti v tom s rodiči nesouhlasí. Myslí si to jen 36 % z nich. 

Sociální sítě na špičce

Pokud bychom se zaměřili na to, kde v on-line prostředí konkrétně tráví děti svůj čas, pak jednoznačně vedou sociální sítě. Využívání většiny z nich roste s věkem. „Ukázalo se, že se zde jasně vymyká YouTube. Rodiče ho dětem pouštějí od mala. Stává se tak přirozenou součástí jejich dnů a jeho obliba se s věkem nemění. Z výzkumu vyšlo, že ho sleduje 73 % dětí ve věku 8-9 stejně jako 74 % dětí ve věku 12-13 let,“ popisuje Tereza Friedrichová z výzkumné agentury NMS Market Research.

Odborným konzultantem byl sociolog Daniel Prokop z PAQ Research, podle kterého je výzkum unikátní v tom, že ukazuje různost využívání technologií dětmi. „Část – bohužel menšinová – se na mobilu věnuje denně sebevzdělávání, hledáním inspirace a informací do školy. Tahle schopnost využívat technologie pro vlastní rozvoj se často přenáší i do dospělého života a velmi se v ní liší sociální třídy. Naopak sledujeme, že děti trávící extrémní čas na mobilu mají horší subjektivní wellbeing – hlavně pokud jde o náhradu jiných aktivit. Obě tyto věci bychom ve vzdělávání neměli podcenit,“ říká. Pozitivním výsledkem výzkumu je, že 80 % dětí říká svým rodičům pravdu o tom, co v on-line světě dělají. Rodiče se ale musejí ptát a zajímat se. Heslo do mobilního telefonu sdílí s rodiči 2 ze 3 dětí.